Jestli se ke mě hodíš, nabydu k tobě spád

Milí čtenáři a kolemjdoucí,

možná jste si všimli, že nepřispívám úplně často. Může za to jaro, jakmile je venku pěkné počasí, tak mám chutě lítat po všech čertech. Kdo by ne, že?

Jinak ano, nadpis je z písničky od Lucie. Možná to zní jako strašné klišé, ale hrozně se mi ta věta líbí :D.

Menší varování, tenhle článek je o mém životě a o běhu, takže pokud vás ani jedno nezajímá, popřípadě nemáte rádi sportovní nadšence, tak radši dál nečtěte :D

Z procházky v lese plném pomněnek

Konečně jsem si pořídila nový deník, haha. To doporučuje i autor knihy Najděte si svého Marťana. Má nápis My black a stál mě asi 40 kč bez poštovného. Tak jsem si hezky vyzdobila první stránku pro květen, nějaké body, co bych chtěla splnit a tak si tak různě píšu, co mě napadne. Možná je to praštěné, ale je to fajn :D

Pomalu se mi začínají rýsovat plány na léto - konečně nějaké! Nebude to nic velkého, ale i tak se moc těším! Měla bych strávit týden v Jizerských horách a týden na Vysočině ❤.

Jinak, co momentálně dost ovlivňuje můj život, tak je běh. Byla jsem teprve cca 9x, to je ale můj rekord. Kdykoliv jsem se dřív snažila začít běhat, bolela mě hlava s pocitem, že mi musí někde rupnout nějaká cévka, pak přišla bolest kyčle, no nikdy jsem určitě nevyběhla více jak 4x v pravidelném intervalu.

Ani nevím, jak se to stalo, když jsem začátkem května vyrazila poprvé, zase jsem to přepískla a druhý den jsem nemohla chodit ze schodů ani do schodů, protože mě bolelo koleno. Počkala jsem necelý týden a vyrazila jsem znova. Vždycky jsem věděla, že běh je vášeň a všem běžcům jsem ji záviděla, ale nikdy jsem ji nenašla. Až se tak konečně stalo, i když to může znát jako hrozné klišé (á jé, další). Se sluchátky v uších, překonávat se a běžet dál.

No, aby to nevypadalo, že jsem nějaký velký běžec, moje standardní trasa má nějaké tři kilometry a ani ty zdaleka neuběhnu bez chůze :) :D Ale pomalu cítím, že postupně zvládám uběhnout o pár desítek metrů více. Sice stále funím jak lokomotiva, ale naštěstí mám nahlas hudbu a neslyším se :D Už jsem se i naučila nesnažit se dělat dojem na kolemjdoucí a prostě si běhám jen pro sebe, což je to nejlepší, co může být. Je mi jedno jak vypadám, protože jsem pyšná, že jsem se donutila vůbec zvednout zadek.

Taky mi běh hodně pomáhá zlepšit náladu i přes věci, které se mi úplně nevyvíjí podle plánů. Nebála bych se říct, že je to dokonalé přirozené antidepresivum :) Když se jdete proběhnout, všechny starosti se zdají o něco menší.

Už delší dobu mám menší sen zúčastnit se závodů Běhej lesy, například Vysočinu. I jako úplného neběžce mě to lákalo, že bych chtěla jednou... Teď to píšu velice opatrně a se strachem, že to nedokážu a že se zase přestanu hýbat. Ale to velké přání, že bych to opravdu dokázala, tu stále je. Momentálně jsem ale vděčná i za to, že mě při běhu nic nebolí a tělo funguje jak má. Uvidíme, jak se to vyvine dále.

Holštejn - výlet na Velkou Dohodu, lanové, lezecké a ferratové centrum ❤

A co vy, je nějaká aktivita, do které jste se nově zamilovali?

Mějste se fajn, Irwin.

Jedna z nedělí

Ahojte,

ono fakt platí, že když máte chuť psát na blog tak si hned sednout k počítači a pustit se do toho.  Dnes ráno jsem se vzbudila s tím, že vám musím napsat další povídací článek, ale říkala jsem si udělám napřed to a to, no a teď je po obědě, já mám za sebou kafe a zákusek a zavírají se mi tak oči, že si říkám, jestli nemám jít radši spát :D Takže jestli bude tohle povídání ospalé,  tak se omlouvám...

Zase ty koniklece ...

A co že jsem dnes dopoledne dělala? Dávala jsem do kupy všechny resty. Počasí k tomu docela dobře nahrává, je po dešti a docela zataženo, takže jsem se rozhodla, že dnes asi nebudu trajdat po venku (i když procházka po dešti je asi mnohem zdravější než v suchu, kdy je vše zaprášené).

Znáte takové to odkládání věcí, které se vám nechcou a pak se vám jich naskládá tolik, že si říkáte, že už prostě musíte a pak to vše sfouknete během pár hodin. Někdy si říkám, proč to všechno nedělám postupně, kdykoliv dojdu na to, že se to udělat musí nebo by se to udělat mělo. No třeba se polepším.

Taky jsem dnes měla v plánu se vrhnout do nějakého toho pěstování (ano, z pěstitele, kterému vše chcípne jsem se upgradovala na bytový pěstitel nadšenec level začátečník), ale vzhledem k zataženému počasí to nechám na jindy. Každopádně mám nakoupenou dobrou hlínu, pařeniště a semínka meduňky, bazalky a celeru listového a uvidím, co to udělá. Ale asi si nakoupím i nějaké sazeničky a když semínka vzejdou, tak je můžu klidně porozdávat, myslím, že bylinkami nikdo nepohrdne ... Jinak abyste si představili míru mého amatérství, mám tu bazalku, která je už fakt hodně oškubaná a říkala jsem si, ok otrhám a asi už bude po sklizni a budu ji muset zlikvidovat. Chvíli jsem ji nechala  (teda spíš na ni zapomněla) a dnes se dívám jak na ní raší desítky dalších malinkých lístečků... takže si myslím, že jí dám pár týdnů a bude jako nová :) Taky mě nikdy moc nenapadlo, že zbytky z čajů se dají docela dobře použít jako přírodní hnojení, máte s tím někdo zkušenosti?

Dnes je tedy neděle a já už mám třetí den volno, měli jsme jet s kamarádkama na Lysou horu... No každopádně jsem ráda, že se to vše začíná dávat do klidu a snad to tak i dlouho vydrží...

Tři dny utekly jako voda, něco jsem tu zase kutila (no a že ne vždy se vše podaří, o tom nasvědčuje i polička, kterou jsem se jala přetřít, a úplně jsem ji zmršila... no holt i to se stává), a pak teda musím říct, že mám v plánu plno filmů a knih, do kterých se chci pustit. Včera například film Želary a už se nemůžu dočkat knížky. Dále se mi moc líbil dlouho odkládaný film 4 slunce. Aktuálně mám rozečteno Najděte v sobě svého Marťana, kniha o seberozvoji, kterou by jste sice nejradši přečetli jedním dechem, ale je tam tolik zajímavých informací, že člověk ví, že by to měl něčím prokládat, aby je stačil vstřebat. Anebo prostě a jednoduše pak přečtu znovu.

A co děláte vy celé dny? Je možný, že tenhle článek nebude absolutně nikoho zajímat, ale znáte to, člověk má někdy potřebu se ,,vykecat,, .

Irwin

Co doma

Ahojte,

tak i já přidávám svou troškou do mlýna, co dělat doma, když nemůžete skoro nic jiného. Asi to pro vás nebude žádná novinka, ale je to prostě jen mé podání a něco na ukrácení (snad příjemné) volné chvíle...

Ještě k tomu všemu mám od čtvrtka dovolenou až do soboty, takže opravdu, snažím se dělat vše možné, aby ten čas byl nějak využitý.

1) Domácí kutilství

Ideální čas doma dodělat všechny resty, já jsem se  dokopala natřít starou dřevěnou židličku na bílo a z výsledku (který člověk nesmí zkoumat moc zblízka, což já nedělám), jsem nadšená

2) Úklid

K těm restům samozřejmě platí uklidit i kde co, já takhle uklízela skříňku v kuchyni a našla jsem zapomenutou sbírku čajů, které se teď myslím budou dost hodit. A to jsem si zrovna nedlouho předtím posteskla, že už mi čaje docházejí, takže proto ta radost...

3) Jídlo

Co jiného dělat, když máte více času, než dobře jíst. Když je člověk ve shonu, tak má tendence se odbývat a tohle je tak ideální čas se trochu vyřádit v kuchyni a dopřát si.

Starý dobrý šumavský chleba s řeřichou a natí cibule z mé ,,okenní,, zahrádky

Opět něco nového bramborové placky s marmeládou (ale ideálně s povidly pokud máte)

4) Četba

Úplná klasika. Tuhle knížečku mi teď dala babička po prababičce (jako by to tušila!), krásně napsaná Česká kronika vytvořená ještě za Rakouska Uherska, ale zatím se čte skvěle

5) Vzdělávání se

Ano, i k tomu je teď ideální čas. Já bych chtěla zlepšit vědomosti týkající se mojí práce, ještě jsem popravdě nezačala, ale jak do toho zabřednu, tak to myslím půjde. A co v čem by jste se rádi vzdělávali vy?

6) Zkoušet nové věci

Je tolik věcí, co člověk může dělat i doma. Já se pustila do domácích nudlí do polívky. Nevím jak u vás, ale u nás doma se nikdy na domácí nudle nehrálo, viděla jsem to poprvé až u ex přítelové babičky, tak jsem si řekla, že taky zkusím, tak jsem zvědavá, jaké budou.

7) Poslouchat rádio

Ale ne žádné zpravodajské, nikdo asi nechce pořád dokola poslouchat omílání toho jednoho tématu, mít nějaký přehled ano, ale ne 24/7.  Takže nalaďte oblíbenou stanici a můžete poslouchat třeba při vaření. Mě se docela osvědčilo rádio Petrov (jihomoravské rádio), staré dobré hity :D

8) Tanec, pohyb

Tanec a pohyb jsou super spouštěči dobré nálady, to víme asi všichni :) Pokud nemáte inspiraci jak začít, můžete zabrouzdat na Centrum tance, tam teď kvůli stávající situaci zavedli online lekce, první týden za dobrovolný příspěvěk, často i latinskoamerické tance pro jednotlivce :)

9) Jak můžu pomoct?

Člověk by ale asi stále neměl myslet jen na sebe. Upřímně jsem si během těchto dnů říkala, jak jsem asi dřív měla celkem hlavu zastrčenou v zadní části těla.

A jak můžete pomoct, no například poslat zmíněný dobrovolný příspěvek na Centrum tance, anebo si koupit pdf verzi Nového prostoru, nebo podpořit jiný váš oblíbený podnik firmu atd, ve fantazii se meze nekladou a možností je opravdu spousta, nejen těch s finanční podporou, klidně se podělte do komentářů...

Je fajn si pročíst třeba lékaře bez hranic, aby člověk věděl, co vše se ve světě děje. A dalším zajímavým projektem jsou Černí koně, kteří vyrábějí tzv. handbiky pro tělesně hendikepované.

A jak se vládní opatření dotkla vás a jak trávíte čas doma?

Zdraví vás,
Irwin


Follow my blog with Bloglovin

Už i já

Milí čtenáři a kolemjdoucí,

u posledního článku jsem přemýšlela, jestli se zmiňovat o tom vše, co se děje kolem. A došla jsem k rozhodnutí, že ne, je toho všude dost a myslím, že toho má každý už plné brýle.

Dnes jsem ale narazila na pěkný článek, který se tohoto blázince týká a chtěla bych jej s Vámi sdílet. Myslím, že na tom něco bude.

Odkaz je tu. Napsala jej autorka pod pseudonymem Krkavčí matka, působí jako blogerka, spisovatelka, píše o mateřství ale i o smrti. Pořádně jsem se s ní setkala až teď a myslím, že na její stránky budu brouzdat častěji :) Takže tímto odkazem i nějaká inspirace pro Vás.

Mě je poslední dny tak nějak divně. Nic víc, nic míň. Takže se teď radši s nikým moc nestýkám, nikam moc nechodím a snažím se dát do kupy. Na bytě "doma" jsem probírala nějaké staré knihy, co tu zbyly. Tak se událo, že už mám na poliččce s knihami asi tři od Boženy Němcové, Julese Verna a nějaké další věci z klasiky, takže snad se do toho všeho pořádně začtu. V sobotu zase chci zkusit nějaký recept z knihy Kuchařka pro dceru.

Každopádně vy užívejte čas někde venku počasí je teď pěkné a někde v přírodě váš žádný bacil určitě nelapí.

Zdraví vás, Irwin.

Babí lom a jiné radosti

Ahojte,

tak zase uzrál čas na napsání dalšího článku.

Dnes byl perfektní den. Dlouho takový nepamatuji. Měla jsem volno a s Lílou jsem naplánovala výlet na Babí lom, což je rozhledna s fakt magickou atmoškou. Však ty kameny tam prý shodily samotné čarodějnice :) Takže jsme si dnes krásně skákaly po skalách, trochu se zapotily, do toho nám hezky svítilo sluníčko. Udělaly jsme takový menší okruh kdy jsme vylezly prakticky v neznámu a nevěděly ani kde je zastávka. A představte si, když jsme ji našly, do pěti minut nám jel přímý spoj domů, který jinak jezdí po hodině a ještě s přestupem. Tohle byl prostě osudový výlet. A upřímně jsem si dlouho nic takhle neužila, asi naposledy Mikulov.

Ledová planinka a dvě statečné

Hospůdka U Anděla - kdo nás mine, žízní zhyne, akorát měli zavřeno

Dovolím si ještě pár fotek od větších profesionálů, než jsem já:

A v příjemném duchu se nesl celý zbytek dne, když jdete do knihovny a mají tam hned dvě věci, které jste chtěli, tak to je safra štěstí! Sice jsem pak zbytek odpoledne strávila čtením knížky, která je dle mého vkusu až moc strašidelná, ale za to vypadá velice slibně, tak jí to asi prominu...

Tohle už jsou moje úlovky ...

Co se týká nějakých těch dalších přečtených knížek, musím říct, že jsem neměla v poslední době úplně šťastnou ruku. Musela jsem odložit knihu Walden - život v lesích, protože to prostě bylo utrpení a pak už jsem jen přeskakovala jednotlivé stránky. Co naopak bylo čtivě napsáno tak byl Strach od Kariky, ale přišla mi to jako taková blbost, že jsem se ani neobtěžovala dočíst nějakých posledních 30 stránek. Docela zklamání po Trhlině.

Jinak poslední věc, na kterou bych tu chtěla dnes pět ódy tak je televize. Ano, slyšíte dobře. Konečně mám vlastní televizi a jsem z toho nadšená. Ono když máte týdenní zpětné přehrávání, tak se tam dají najít velice dobré věci. Tak třeba Obrazy ze života Boženy Němcové, pořad Co naše babičky uměly a my jsme zapomněli, díky telce jsem začala sledovat Bylo nás pět (tenhle skvost se mi nějak vyhl a jsem z něj naprosto nadšená). Anebo, věděli jste že existuje tento projekt, kdy darujete stará oježděná kola dětem v Africe, aby mohly dojíždět do školy :)? A ve finále, ani ten pořad Karavanem po Slovensku není úplně špatný :D.

Když je televize s mírou, tak je to moc fajn věc...

A co udělalo v poslední době radost vám? Já si tu zimu vyloženě užívám (i když letos je to taková zima nezima), ale mám to ráda, zamrzlou krajinu, ráda bych se vydala i někam do hor do zasněžených krajů, ale obávám se, že to letos nevýjde ...

Mějte se fajn, to jaro se nám kvapem blíží co?

Na úplný závěr tento skvost od kapely Zrní :)

Irwin

Slunce je, zlatou skobou na vobloze přibitý

Milí čtenáři a kolemjdoucí,

v prvé řadě bych chtěla poděkovat za všechny komentáře v předchozím silvestrovském článku...

Nějaký ten týden jsem se neozvala. Důvodem bylo to, že jsem se stěhovala a teď je opravdu po třech týdnech den, kdy si jen tak na pohodičku sedím u počítače a už mám pocit, že kde jsem už je to aspoň trochu obyvatelné, i když já jsem puntičkář a plno věcí by šlo ještě vylepšit. Takže si tak poprvé v životě žiju tak nějak na vlastní pěst. A jsme na to docela zvědavá... Faktem ale je, že se mám docela fajn. Aneb razím heslo, že v 95% se můžeme mít  hůře (to je prostě holý nevyvratitelný fakt), takže říkám, že se vždy mám vlastně fajn :D Ne ale opravdu, dokud člověk nepříjde o určité věci, tak má neustále tendence mít pocit, že se může mít lépe a že tohle a tohle by mohlo být jinak.Aneb, určitých věcí si vážíme, až o ně příjdeme. Je to jedno z těch pravdivých klišé.

Úplně jsem tu na blogu tak nějak bez povšimnutí překlenula období nového roku. Abych řekla pravdu, zase jsem samozřejmě přemýšlela co s rokem novým. A došla jsem k závěru, že chci aby byl takový, abych byla prostě a jednoduše spokojená se sebou a celkově spokojená. No jo, jenže to se jednoduše řekne, ale hůře provádí. A tak si dělám menší seznam věcí, které bych si chtěla splnit a kterým bych se chtěla aspoň trochu věnovat. Mám tam třeba takové drobnosti, jako jíst střídměji (klasika :D), zaměřit se na nějakou kreativní činnost nebo více cestovat, chodit ven ... A budu ještě různě dopisovat. Díky kterým věcem jste vy spokojenější sami se sebou? Nebo prostě jen necháváte čas plynout a tohle neřešíte :)?

V televizi jsem od někoho slyšela: "Chtěla bych, aby rok 2020 byl takový, abych se za sebe nemusela stydět." A to je podle mě taky fajn myšlenka :D.

Tak jsem vám sem zase dnes udělala menší okénko do mé duše :D. No nevadí, třeba to někdo ocení :D.

A na závěr přidávám písničku od pana Kryla, kterou si v posledních dnech pouštím docela často, je tak nějak melancholická, ale příjde mi naprosto geniální :)

Rozloučení s rokem 2019

Milí čtenáři a kolemjdoucí,

tímto článkem bych na blogu chtěla ukončit rok 2019. Sedím doma a mám nalité víno.

Faktem ale je, že mi vůbec nevadí, že jsem doma a nebudu bujaře slavit. Od odpoledne mám čas jen pro sebe, pustím si Šíleně smutnou princeznu (protože letos jsem těch pohádek opravdu moc nestihla) a udělám si pohodový večer. Takže v prvé řadě vám přeju, ať si to dnes také uděláte pěkné, podle vašich představ.

Dále bych vám chtěla popřát hodně štěstí do roku nového, ať vás zavede tam, kde být máte, protože věřím, že to vše do sebe nějakým záhadným způsobem pasuje a všechno zlé je k něčemu dobré. Přeji vám hodně času stráveného s kamarády, rodinou a milovanými osobami, hodně odpočinku, času pro sebe, samozřejmě zdraví, plno zážitků, a hlavně, ať jste spokojení, protože to je to nejdůležitější.

A děkuji za všechny milé komentáře, které se zde za celý rok nasbíraly.

Irwin

Trochu upřímnější vánoční článek č. 2

Milí čtenáři a kolemjdoucí,

tohle bude druhý a zároveň i poslední předvánoční článek letos...

Teď o víkendu jsem měla v plánu stihnout aspoň ty rohlíčky, ale něco vám povím, kašlu na to! Chci stihnout ještě vaječňák a já se nebudu honit. Přece jen nějaké to cukroví máme a asi si radši zacvičím po sto letech, tak!

Taky mi kazí předvánoční náladu to, že člověk, kterého jsem začínala mít dost ráda na mě prostě a jednoduše kašle. Napřed jsem měla uraženou ješitnost, ale holt... člověk se nemůže líbit všem a tak to je a tak to vždy bude. Mít špatnou náladu kvůli někomu, kdo se o vás nezajímá? Vždyť to nedává ani moc smysl ... A taky platí, hlavně se z těch chlapů nepo*rat. Ale platí to i obráceně. Nebo, svět patří těm, co se ze všeho nepo*erou (omlouvám se za dnešní sprostá slova, ale jinak to v tomhle případě ani nejde). A že si tohle zkusím vzít sakra k srdci!

Píšu vám ale hlavně proto, že jsem s vámi chtěla sdílet tento dobroskutkový advetní kalendář, který vytvářela autorka blogu Supice. Sice už bude za chvíli 24., ale myslím, že v tomhle případě to vůbec nevadí a člověk se tím může řídit celý rok. Takže posílám dál do světa :)

A na závěr, dvě vánoční písničky.

Tohle je podle mě jedna z nejkrásnějších ... Pan Neckář

A tohle protože, Láska nebeská a přestárlý rocker zpívající o šťastných vánocích, to mě vždy pobavilo.

Když jsem tak ale nad tím přemýšlela, moc těch vánočních písní neznám, máte ještě nějaké tipy na něco méně známého?

Takový krásný hrníček jsme dostala v práci, tváří se jako plecháček, ale není to plecháček, hešteg na špitál dobrý.

Prosincový sníh :)

Mějte se skvěle, Irwin...

Vánočně

Ahojte,

tak co, ještě těch Vánoc všude kolem nemáte plné zuby?

Ale samozřejmě ani tu by to nešlo bez aspoň trochu vánočního článku. To že je čas rozloučit se s podzimem a přivítat zimu a především pak vánoční čas mi došlo ve chvíli, kdy jsem mamce místo ať pohlídá ten papiňák řekla ať pohlídá ten svařák. To bylo někdy začátkem prosince.

Pravda, trhy začaly v Brně už v listopadu a musím říct, že počet svařáků letos převýšil množství za celé dva roky předchozí, kdyby mi plány nepřekazila nemoc, tak i za tři. Každopádně, pokud někdy chcete zavítat do Brna, tak doporučuji během adventu, to mi Brno příjde nejkrásnější ...

Díky nemoci jsem se zabarikádovala doma a historicky poprvé jsem dárky zabalila dříve než 3 dny před Vánocemi, konkrétně 6. prosince. A že ta nemoc přišla včas, po ulítaném týdnu jsem doma stihla dodělat všechny resty.

Můžete si všimnout, jaký skvělý balící papír jsem ukořistila, s obrázky pana Lady.

Ten týden jsem totiž měla dovolenou a mimo jiné, podruhé jsem se vydala do Mikulova, konkrétně za kamarádkou (je to docela vtipné, že do svých 26 let jsem v Mikulově nikdy nebyla a pak během jednoho týdne hned dvakrát). A nechci se opakovat, ale Mikulov mi znovu nesmírně učaroval. Historické uličky, brzy tma, do toho všude vánoční světýlka. víno... Dlouho jsem neviděla nic kouzelnějšího než západ slunce nad Svatým kopečkem. Škoda že tu atmosféru neumím zachytit fotkami :)

Co v Mikulově není podle mě tolik známé, je tento lom. Od centra je kousek a je tu moc pěkně.

Samozřejmě k Vánocům patří i to cukroví, no my jsme to s mamkou letos vyhecovaly na 4 druhy. Rumové kuličky, rumové kuličky obalované v kakau, a rozpuštěná čokoláda v košíčcích s náplní z rumových kuliček. :DD
A jako 4. druh jsem dělala štafetky, protože si jeden člen osazenstva usmyslil, že by je chtěl. Ušlehaný sníh se mi po překlopení nevykydl na hlavu, což beru jako úspěch, horší to ale bylo s krémem. Během chvilky nepozornosti se mi z něj vytvořil jeden velký cucek, který jsem následně trochu naředěním mlékem zachránila, abych z něj pak po přidání másla mohla vytvořit několik stovek malých cucků. No nelítostné a urputné mixování mixérem naštěstí situaci jakž takž zachránilo. Výsledkem bylo asi tak osum štafetek, leč vcelku chutných.

Pokud bych ale měla vyzdvihnout vrcholné dílo mého cukrářského umění, tak jsou to tyto roztomilé hříbečky, které jsem dělala u taťky, přikládám k nim i recept :)

V čem jsem se ale letos pochlapila, tak je výroba dárků (já je vždy spíš kupovala než vyráběla), ono když si člověk dárky brzy nakoupí, tak pak má i čas tvořit ... Dělala jsem svíčkyv (což mě opravdu hodně bavilo a plánuji v tom pokračovat), domácí granolu a ráda bych ještě stihla domácí paštiku a náramky z minerálů ... A co vy, máte ještě nějaké tipy na vyráběné dárky?

No nic, mám ten dojem, že jsem se na téma Vánoce prozatím vykecala dostatečně, tak užívejte adventu a mějte se skvěle ... A vy, kteří máte pocit, že jde plno věcí proti vám, aby jste se měli fajn, tak si to i tak zkuste udělat pěkné. Není to jednoduché, ale taky se snažím, tak snad se nám to aspoň trochu povede...

Irwin

P.S. Malinko jsem si pozměnila rubriku Irwin aneb povídání o mně, takže kdyby to někoho zajímalo, tak ať se mrkne.

Co zase poslouchám

Někdy mě až fascinuje, co vše ještě neznám. Ale je to fajn ... Tyhle dvě písničky doporučuji :)

Co zase poslouchám

Ještě tak před třemi měsíci jsem měla už delší dobu hudební útlum - nic moc jsem si nepouštěla, žádné nové objevy... Teď ale zase hudbu poslouchám relativně dosti, což je asi také důvod, proč občas publikuji tyto články.

Tak například Pokáč, je fajn, když se najde někdo, kdo v dnešní době zpívá česky a ještě ke všemu text dává smysl a je i vtipný, občas trochu recese. A k tomu chytlavé melodie, no co víc si přát... Tak například písnička Nestíhám žít. Jo a nenechte se odradit divným intrem.

A nebo tato písnička, ale v podstatě cokoliv si od něj pustíte, tak je to dobrá volba.

Iron Maiden nemám vůbec naposlouchané, co jsem si teď ale oblíbila je jejich notoricky známá písnička Fear of the Dark. Tak uvidíme, třeba také proniknu do tajů jejich hudebního umu. Máte od nich ještě nějakou oblíbenou?

To bych asi nebyla já, aby se tu neobjevila aspoň jedna pořádná retro vypalovačka aneb Midnight oil, určitě znáte :D.

A jedno moudro na závěr ... Takže pěkný čtvrtek přeji ;)

Dušičkový čas

Ahojte, tak již uběhlo pár dní z listopadu a já se rozhodla, že vám napíšu opět kousek ze svých deníčkových zápisků. Tenhle formát jsem si za poslední dobu dosti oblíbila a ani nemám tolik chuť psát jiný typ článků, takže tomu nechám volný průběh.

V pátek 1. listopadu jsem se s kamarádkou konečně synchronizovala a vyrazily jsme do Starbucks na pověstné pumpkin spice latté. Ale upřímně, nevím, asi s dýní nebudu zas takový kamarád. Začlo to tím, že jsem si ještě v říjnu v restauraci objednala dýňovou polívku, dýňovou šťávu (což tyhle dvě věci byly moc dobré), ale jako na potvoru mi donesli omylem ještě těstoviny s kuřecím masem a dýní místo s lososem a špenátem (a já jsem se poslušně ani neozvala hehe). To už na mě bylo moc dýně a vrcholem bylo, když jsem se rozhodla udělat dýňový koláč, který se ale nedal vůbec jíst, jakože fakt vůbec, možná blbý recept :D. No a dýňové latté nebylo špatné, to ne, ale ta příchuť mi příjde přeci jen trochu zvláštní. Každopádně to bylo fajn posezení, měly jsme výhled na samotné srdce Brna, sluníčko svítilo, s kamarádkou jsme jen tak seděly, tak trochu jsme si každá dělala svoje - koukaly jsme do mobilu, přemýšlely nad svými "problémy" a občas jsme to prokládaly různým povídáním a smíchem, takové nenucené posezení. Sice jsme s touto kamarádkou povahově a celkově hodně jiné, ale ono to i tak funguje. A to je hrozně fajn, mít nějaké opravdové přátele a jsem za to moc vděčná ...

Pátek prvního listopadu byl celkově pěkný den, měla jsem volno, takže jsem si na oběd udělala jablíčka v županu (taková nostalgie pro mě). Večer jsem neměla žádné větší plány, takže ideál. Pustit si film, napsat něco na blog, prostě pohodička... Také jsem ten den koupila balící papíry na Vánoce, jeden s obrázky pana Lady. Když jsem si to s těmi rolemi štrádovala  městem, připadala jsem si trochu nemístně, ale co člověk nadělá, Vánoce jsou brzy tu ...

 

Laté ze Starbucks aneb když si koupíte kafe za 140 korun, tak si ho prostě musíte vyfotit (začínám chápat, proč je těchhle fotek plný internet hehe). A zmíněná jablíčka v županu.

Pomalu ale jistě je zde pravé podzimní počasí. A já si to fakt užívám, vylézt ven když je mlha, chladné počasí ale né tolik, aby jste byli promrzlí na kost.

A dnes mám "opět" volno. Včera jsem si pustila jednu fajn šílenou finskou komedii -  Heavy trip, o metalové kapele, která se snaží v nějakém finském zapadákově prosadit. Takže pokud se nebojíte metalu, šíleností a občas trochu nechutného humoru, tak doporučuji.

A když mám to volno a nejsem poblblá po noční, tak si i uvařím a najím se jako člověk... Staré dobré maso s volským okem, brambory s máslem a salát s polníčkem a mozzarelou. Jednoduché, ale za mě moc dobré... Teď si stahuji Samotáře a jsem zvědavá, jaké to bude...

 Mějte se fajn, Irwin.

Říjen

Milí čtenáři a kolemjdoucí, dovolte mi, abych vás trošku provedla tímto měsícem, jak jsem ho prožila já.

Říjen... Pamatujete si hezčí říjen? Já asi ne ... Tolik sluníčka v tento podzimní čas...

Z počátku měsíce jsem vyrazila do Rudic u Brna. Malá vesnička, ale skýtá plno pěkných míst - Rudické propadání, krásné bílé skály, starý mlýn, nedaleký Jedovnický rybník. Na toto místo jezdím už pár let. Ale že se zde nachází kaolínový lom, to jsem se náhodou dozvěděla až teď...

Upřímně mě docela překvapilo, že mám takové krásné místo v podstatě za rohem, voda je zkalená právě díky kaolínu...

A jak jsem se již zmiňovala, v půlce října jsem vyrazila se dvěma kamarádkami na menší dámskou jízdu. Jeli jsme do Karlové Studánky, autobusem asi něco přes 4 hodiny (protože nám ujely všechny možné i nemožné  autobusy, tak se cesta protáhla)... Já to říkám pořád, když máte aspoň trochu energie, tak nejlepší co můžete udělat je sbalit si pár švestek a někam vypadnout ... Z Karlové Studánky jsme se druhý den vydaly na Praděd stezkou Bílé Opavy. Samotný Praděd nás docela zklamal (asfaltka na vrchol, davy lidí, vysílač obehnaný plotem), ale jinak perfektní výlet.

Praděd

             Karlova Studánka

Pitný pavilon a Vilémův pramen s výbornou železitou vodou

Něco jako bombardino, třešňová limonáda a kaštanová káva.

A opět, romantická zákoutí Karlové Studánky...

Poslední říjnový víkend jsem se s taťkou opět vydala na houby. Košík jsem si brala spíše jen aby se neřeklo, ale kupodivu, pár hlaviček hub nás v lese ještě čekalo. Hádejte kdo našel největšího praváka a získal tak titul houbař sezony. Irwin!

A zde jsme si ještě roztáhli deku a regulérně se vyhřívali na sluníčku. Myslím, že to letos bylo poslední opravdové slunění. Ona ale  zima uteče jako voda a bude tu horko, až nám to bude zase nemilé. Takže si plánuji užit i tu zimu... Tenhle den byl opravdu jeden z nejhezčích za poslední dobu, večer jsem ještě vyrazila ke kamarádce domů, kde byla její mamka, kterou jsem dlooouho neviděla a bylo to moc fajn, takové hezky přátelské...

Včera byl halloween, samhein a čekají nás dušičky. No vzhledem k tomu, že jsem měla včera dost z práce, tak jsem si magickou noc ani moc neužila. Každopádně mám teď tři dny volno, tak si to třeba ještě vynahradím, hehe.

A na závěr, jedna rada do  života. Když máte pocit, že ve vašem životě něco nevychází jak má, udělejte si aspoň dobrou, oku lahodící snídani. Můžete se pak líp tvářit, že máte vše pod kontrolou. Ne, legrace, ale opravdu, když se člověk cítí pod psa, tak je fajn udělat si dobré jídlo, zacvičit si... Člověk se pak cítí aspoň o 10% procent líp, ale to už jste si určitě vyzkoušeli ;). Aneb ve 26 se rozejít s přítelem a ještě k tomu jít na rande s někým ze seznamky, tak to nechceš :D  I když, je asi dobré opustit něco nefunkčního a věřím, že každého člověka, který nás nějak ovlivňuje potkáváme z určitého důvodu. Nezbývá jen vyčkávat z jakého...

Navzdory okolnostem, tento říjen považuji za velice vydařený a jsem celkem překvapená, kolik pěkného materiálu a zážitků jsem nasbírala. A jak jste si měsíc užili vy?