Zobrazují se příspěvky se štítkemRýmy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemRýmy. Zobrazit všechny příspěvky

28. 9. 2013

Za zrcadlem

Mluvím a mluvím,
nic neslyším,
jsem schovaná za zrcadlem,
a taky mám vše obráceně,
krok vpřed, krok zpět,
jsem šťastná,
jsem nekuřák,
a v tom druhém světě 
stoupá z mých úst dým.


30. 11. 2011

Mechanicall dolls ...

Tento klip mě inspiroval k napsání kratičké básničky.


Mlha padá ... zahalila mi mysl ...
otočit klíčkem ...cink cink ...
 ploužení se bez života ...
jaký to má smysl?
.
cink ...
klíček se dotáčí
za chvíli budu zase snít,
takové je mechanicky žít...

Dobrou noc :)

18. 9. 2011

Vrba

Byla jednou jedna  malá vrba
co potichu si zpívala.
pak kde se vzala, tu se vzala,
tlupa dalších vrb.
která den za dnem neúnavně tlachala.

Jeden rok, však pro ni chvíli,
se jedna po ní sápala,
pomalu svými chapadly,
jí tělo bolestně drásala.

Ale ona si jen  zpívala.
No co, jednou jí to vrátím.

Za několik let,
sápalo se po té malé vrb už pět.

Napřed lítostně plakala,
pak si zase potichu svou píseň zpívala.
No co, jednou jim to vrátím.

Zákeřných vrb bylo pořád víc,
ale ta hloupá neřekla jim nic.

Vždyť já jim to vrátím.
A neslyšně si zpívala.

Šlo to tak dál a dál,
až jeden mladík, co poblíž stál,
sekerou skrz naskrz život vrbě vzal.
A ten houf se tomu jen smál.

20. 8. 2011

Prázdninové dny

Chtěla bych psát básně,
ale stíhá mě myšlenka nesmyslnosti,
vždyť někdo už něco podobného někdy napsal,
a asi i lepšího.

Ani se ti to nerýmuje a jen si tu tak vykládáš,
jak se zbavit těchto pocitů?
Slunce je zalezlé ve štítu mračen,
schovává se zde a odpočívá po vyčerpávajícím dni,
kdy vnášelo teplo do našich životů,
a dominovala atmosféře žhnoucích prázdninových dní.

Pes štěká, dům je prázdný,
asi dělá si z nás tam nahoře někdo blázny.
Dny se táhnou pomalým šouravým krokem,
a další měsíc je pryč skokem.
Protěkají mezi prsty,
asi mám rychle sevřít dlaň a něco chytit,
ale zírám naň a něco mi uniká.
Ale co? To už mi má geniální mysl neříká.

Co z toho? Je to vše tak zvláštní,
zase vše jako ve snu, kdy vznáším se na růžovém obláčku,
a nechce se mi řešit tu životní omáčku.

To jsou ty horké prázdninové dni,
kdy mám pocit, že se mi vše jenom zdá,
a u toho jsou miliony lidí, co cítí to zase jako já.