Byla jednou jedna malá vrba
co potichu si zpívala.
pak kde se vzala, tu se vzala,
tlupa dalších vrb.
která den za dnem neúnavně tlachala.
Jeden rok, však pro ni chvíli,
se jedna po ní sápala,
pomalu svými chapadly,
jí tělo bolestně drásala.
Ale ona si jen zpívala.
No co, jednou jí to vrátím.
Za několik let,
sápalo se po té malé vrb už pět.
Napřed lítostně plakala,
pak si zase potichu svou píseň zpívala.
No co, jednou jim to vrátím.
Zákeřných vrb bylo pořád víc,
ale ta hloupá neřekla jim nic.
Vždyť já jim to vrátím.
A neslyšně si zpívala.
Šlo to tak dál a dál,
až jeden mladík, co poblíž stál,
sekerou skrz naskrz život vrbě vzal.
A ten houf se tomu jen smál.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jestli vás zde něco zaujalo, tak budu určitě ráda za pár slov. Díky :)