31. 5. 2020

Mužům obdiv, ženám uznání (M. Plzák)

Ahojte,

tak dnes jen takový kratší článek do rubriky osobní rozvoj, kam jsem už dlouho nic nepřidala.

Dneska na mě na youtube vyskočily videa od Pavly Šebkové s přezdívkou Shy Artist. Tuhle již paní sleduju už nějakou dobu a myslím, že věci od ní dávají hlavu a patu, navíc je to sympatická osobnost a její hlas se moc hezky poslouchá.

Upřímně, váhala jsem, jestli sem tyto dvě videa přidávat... Někdo my mohl říct, to je hloupost, takhle to fungovalo možná před 100 lety, tyhle názory jsou zastaralé a moderní žena se chová jinak. Ano, možná je něco trochu přehnané, ale věřím, že ten základ by mezi partnery fungovat měl, tedy pokud chcete, aby ten vztah měl nějakou životnost :).  Pro ten pravdivý základ, který by podle mě MĚL fungovat jsem se rozhodla, že zde videa chci mít, tak třeba se budou líbit i vám...

                                        

                                        

Jinak Pája napsala také jednu knížku pro děti, můžete se mrknout tu ;) Je zde namluvená ukázka Viktorem Preissem, který má opravdu skvělý hlas.  Pája navíc knihu doplnila krásnými ilustracemi, zvažuji, že si ji pořídím :)

Irwin

18. 5. 2020

Jestli se ke mě hodíš, nabydu k tobě spád

Milí čtenáři a kolemjdoucí,

možná jste si všimli, že nepřispívám úplně často. Může za to jaro, jakmile je venku pěkné počasí, tak mám chutě lítat po všech čertech. Kdo by ne, že?

Jinak ano, nadpis je z písničky od Lucie. Možná to zní jako strašné klišé, ale hrozně se mi ta věta líbí :D.

Menší varování, tenhle článek je o mém životě a o běhu, takže pokud vás ani jedno nezajímá, popřípadě nemáte rádi sportovní nadšence, tak radši dál nečtěte :D


Z procházky v lese plném pomněnek

Konečně jsem si pořídila nový deník, haha. To doporučuje i autor knihy Najděte si svého Marťana. Má nápis My black a stál mě asi 40 kč bez poštovného. Tak jsem si hezky vyzdobila první stránku pro květen, nějaké body, co bych chtěla splnit a tak si tak různě píšu, co mě napadne. Možná je to praštěné, ale je to fajn :D


Pomalu se mi začínají rýsovat plány na léto - konečně nějaké! Nebude to nic velkého, ale i tak se moc těším! Měla bych strávit týden v Jizerských horách a týden na Vysočině ❤.

Jinak, co momentálně dost ovlivňuje můj život, tak je běh. Byla jsem teprve cca 9x, to je ale můj rekord. Kdykoliv jsem se dřív snažila začít běhat, bolela mě hlava s pocitem, že mi musí někde rupnout nějaká cévka, pak přišla bolest kyčle, no nikdy jsem určitě nevyběhla více jak 4x v pravidelném intervalu.

Ani nevím, jak se to stalo, když jsem začátkem května vyrazila poprvé, zase jsem to přepískla a druhý den jsem nemohla chodit ze schodů ani do schodů, protože mě bolelo koleno. Počkala jsem necelý týden a vyrazila jsem znova. Vždycky jsem věděla, že běh je vášeň a všem běžcům jsem ji záviděla, ale nikdy jsem ji nenašla. Až se tak konečně stalo, i když to může znát jako hrozné klišé (á jé, další). Se sluchátky v uších, překonávat se a běžet dál.

No, aby to nevypadalo, že jsem nějaký velký běžec, moje standardní trasa má nějaké tři kilometry a ani ty zdaleka neuběhnu bez chůze :) :D Ale pomalu cítím, že postupně zvládám uběhnout o pár desítek metrů více. Sice stále funím jak lokomotiva, ale naštěstí mám nahlas hudbu a neslyším se :D Už jsem se i naučila nesnažit se dělat dojem na kolemjdoucí a prostě si běhám jen pro sebe, což je to nejlepší, co může být. Je mi jedno jak vypadám, protože jsem pyšná, že jsem se donutila vůbec zvednout zadek.

Taky mi běh hodně pomáhá zlepšit náladu i přes věci, které se mi úplně nevyvíjí podle plánů. Nebála bych se říct, že je to dokonalé přirozené antidepresivum :) Když se jdete proběhnout, všechny starosti se zdají o něco menší.

Už delší dobu mám menší sen zúčastnit se závodů Běhej lesy, například Vysočinu. I jako úplného neběžce mě to lákalo, že bych chtěla jednou... Teď to píšu velice opatrně a se strachem, že to nedokážu a že se zase přestanu hýbat. Ale to velké přání, že bych to opravdu dokázala, tu stále je. Momentálně jsem ale vděčná i za to, že mě při běhu nic nebolí a tělo funguje jak má. Uvidíme, jak se to vyvine dále.


Holštejn - výlet na Velkou Dohodu, lanové, lezecké a ferratové centrum 

A co vy, je nějaká aktivita, do které jste se nově zamilovali?

Mějste se fajn, Irwin.

6. 5. 2020

Čtenářský deník I. duben

Už delší dobu si říkám, že by bylo fajn si sem na blog zaznamenávat všechny přečtené knihy (nejen ty, které se mi opravdu líbily) v určitém časovém sledu.

A konečně nastala ta chvíle. Zde je přehled za měsíc duben. Uvidím, jestli mi to vydrží nebo nevydrží. Navíc, já jsem čtenář spíše šnek, takže je možné, že "čtenářský deník" vyjde třeba jako shrnutí dvou nebo tří měsíců, ale pokusím se mít všechny přečtené knížky uceleně zaznamenané.

Takže, teď už k dubnu ...

1. Jako v nebi, jenže jinak (2019) - Aleš Palán



V pořadí již druhá kniha o lidech, kteří žijí tak trochu jinak (první Raději zešílet v divočině). O lidech, kteří se stali novodobými samotáři. Žijí po všech možných koutech České republiky, většinou v symbióze s přírodou, často ve velice prostých podmínkách.

Stejně jako u první knihy nám Aleš Palán zprostředkovává a přibližuje život těchto lidí v osmi rozhovorech. Osm různých příběhů, motivů k takovému životu. Šest mužů a dvě ženy.

Obecně bych tyto lidi rozdělila na ty, kteří si samotářský život zvolili a na ty, kterým se tak nějak stal a přihodil. To, jak mě kniha bavila se odvíjelo od jednotlivých rozhovorů, některé jsem se musela spíše nutit, jiné se četly samy.

Čeští samotáři:

Bajza má panickou hrůzu z nemocnic a doktorů a absolutně jim nevěří, má pojízdnou V3Sku, kde má koně, psy a zároveň svoje obydlí a v zimě dost trpívá hlady, protože nejsou peníze. Sice samotář, ale s dobrou společností se rád rozpovídá. Rozhovor s Bajzou byl pro mě druhým nejlepším.

Petr Lobeč, vášnivý potapěč, chovatel psů husky, sběratel se slušným harampádím na zahradě.

Starší paní Kateřina Procházková, žijící v poeticky znějícím uskupení domků kdesi v kopcích - v Člověčí. Žije zde od malička, protože to byl již maminčin sen a Kateřina v podstatě jiné žití ani nezná.

Zdeňa Sátora říká: "Žádný smutek mňa eště nepřekvapil". Důchodce, žije si ve svém polorozpadlém domku, zahrada plná všeho možného včetně aut, které mu sem navozil synovec. Svojí prostotou šťastný člověk....

Petr Broukal mi byl asi nejsympatičtější a jeho styl života mi dával asi největší smysl. Opravdu hodně rozumí psům a zvířatům celkově, ale taky přírodě a její propojenosti a má vůči ní úctu, což dokazuje i na svém pozemku. Za anglický trávník by se prý měla odvádět zvláštní daň, protože co se zvířat a rostlin týče, je to místo zcela mrtvé. Někdy bych si rozhovor s ním přečetla znovu.

Michael Stoniš, velký bohém, malíř, dříve velký podnikatel s keramikou, který se po letech vydal duchovnější cestou.

Anděl, jediný poustevník v České republice. Modlí se za všechno a za všechny.

Karin Kocumová, připomíná mi trochu divoženku v maringotce, která chytá nevítané zvířecí návštěvníky do krabiček, aby je pak mohla pustit někde v lese. Bývalá učitelka, která nezvládla ruch a šum velkoměsta a odstěhovala se tak do přírody kdesi v Jizerských horách...

Takto mi těchto osm lidí utkvělo v hlavě a nejspíš si je budu také tak pamatovat. Ale, více rozhovorů mě zaujalo spíše v prvním díle, v Šumavských samotářích.

Každopádně ale pochvala za skvělý název knihy.

Moje hodnocení: 70%

2. Najděte si svého Marťana (2008) - Marek Herman


(1)
 Co skrývá tento nápaditý a trochu legrační název? Je to opět kniha o seberozvoji, ale spíše bych ji popsala jako návod jak porozumět sobě, ostatním lidem a jak s nimi utvářet dobré vztahy. Ať přemýšlím jak přemýšlím, už ani nevím jak si ke mě našla cestu ...

Marek Herman je český učitel. Kolik znáte učitelů, kteří svoji práci dělají dobře, to co učí je baví, dětem se opravdu věnují, chovají se k nim s respektem a snaží se srozumitelně předat nějaké vědomosti? Možná jich nebude mnoho. Co za to ale může, nekonečné osnovy, které stejně nemají šanci dětem utkvět v hlavách a kvůli tomu chybění času na známé škola hrou nebo jsou to jen výmluvy? Nebo jsou dnešní děti opravdu tak nezvladatelné a bez zájmu? Nebo jsem já moc skeptická? Ke každému dobrému učiteli mám opravdu velký respekt. A po této knize věřím, že Marek Herman je opravdu dobrým učitelem.

Knihu teď nemám po ruce a ať jsem se snažila jak jsem se snažila ji sesumírovat, nějak se mi to nezadařilo :D Tak si zkuste určitě přečíst tento článek, třeba vám udělá trošku lepší představu :D

http://novinky-simic.blogspot.com/2018/03/najdete-si-sveho-martana-marek-herman.html

 anebo tento

http://gimialma.blogspot.com/2017/01/najdete-si-sveho-martana.html.

                                                     
Každopádně, knížku doporučuji všemi deseti, je psána velice milým způsobem, takovým, že máte pocit, že to s vámi autor myslí opravdu dobře :) :D. Taky jde ve věcech opravdu hodně do hloubky, nejsou to jen fráze. Důležitost přikládá výchově dětí do šesti let, protože během této doby se utváří většina osobnosti človíčka. Klade důraz na pěstování dobrých vztahů a jak jich dosáhnout. Nejedná se přitom o žádnou alchymii, ale o jednoduché rady jako opravdu naslouchat tomu, co nám ať už dítě nebo dospělý říká, základní potřeby lidí.

V knize je tolik informací, že si ji brzy musím přečíst znovu. Plánuju si ji koupit do knihovny, což dělám málokdy.

Škoda, že mi tuhle knížku nedoporučil třeba nějaký učitel ve škole :)

Moje hodnocení: 95%

Jo a taky jsem teď objevila, že autor (spolu s Jiřím Haldou) v roce 2019 vydal další knihu: "Jsi tam, brácho?", takže už se těším na další, určitě výživné a moudré počtení...
_________________________________________________________________________

Tak nějak si říkám, že je asi dobře, že toho nepřečtu za měsíc víc, protože by to byl asi hodně nechutně dlouhý článek :D

Mějte se fajn, žádné stresy a chmury a taky pocit, že vše nějak zmáknete, ať se zrovna potýkáte s čímkoliv.

Irwin

Zdroje obrázků: (1)

19. 4. 2020

Jedna z nedělí

Ahojte,

ono fakt platí, že když máte chuť psát na blog tak si hned sednout k počítači a pustit se do toho.  Dnes ráno jsem se vzbudila s tím, že vám musím napsat další povídací článek, ale říkala jsem si udělám napřed to a to, no a teď je po obědě, já mám za sebou kafe a zákusek a zavírají se mi tak oči, že si říkám, jestli nemám jít radši spát :D Takže jestli bude tohle povídání ospalé,  tak se omlouvám...


Zase ty koniklece ...

A co že jsem dnes dopoledne dělala? Dávala jsem do kupy všechny resty. Počasí k tomu docela dobře nahrává, je po dešti a docela zataženo, takže jsem se rozhodla, že dnes asi nebudu trajdat po venku (i když procházka po dešti je asi mnohem zdravější než v suchu, kdy je vše zaprášené).

Znáte takové to odkládání věcí, které se vám nechcou a pak se vám jich naskládá tolik, že si říkáte, že už prostě musíte a pak to vše sfouknete během pár hodin. Někdy si říkám, proč to všechno nedělám postupně, kdykoliv dojdu na to, že se to udělat musí nebo by se to udělat mělo. No třeba se polepším.

Taky jsem dnes měla v plánu se vrhnout do nějakého toho pěstování (ano, z pěstitele, kterému vše chcípne jsem se upgradovala na bytový pěstitel nadšenec level začátečník), ale vzhledem k zataženému počasí to nechám na jindy. Každopádně mám nakoupenou dobrou hlínu, pařeniště a semínka meduňky, bazalky a celeru listového a uvidím, co to udělá. Ale asi si nakoupím i nějaké sazeničky a když semínka vzejdou, tak je můžu klidně porozdávat, myslím, že bylinkami nikdo nepohrdne ... Jinak abyste si představili míru mého amatérství, mám tu bazalku, která je už fakt hodně oškubaná a říkala jsem si, ok otrhám a asi už bude po sklizni a budu ji muset zlikvidovat. Chvíli jsem ji nechala  (teda spíš na ni zapomněla) a dnes se dívám jak na ní raší desítky dalších malinkých lístečků... takže si myslím, že jí dám pár týdnů a bude jako nová :) Taky mě nikdy moc nenapadlo, že zbytky z čajů se dají docela dobře použít jako přírodní hnojení, máte s tím někdo zkušenosti?

Dnes je tedy neděle a já už mám třetí den volno, měli jsme jet s kamarádkama na Lysou horu... No každopádně jsem ráda, že se to vše začíná dávat do klidu a snad to tak i dlouho vydrží...

Tři dny utekly jako voda, něco jsem tu zase kutila (no a že ne vždy se vše podaří, o tom nasvědčuje i polička, kterou jsem se jala přetřít, a úplně jsem ji zmršila... no holt i to se stává), a pak teda musím říct, že mám v plánu plno filmů a knih, do kterých se chci pustit. Včera například film Želary a už se nemůžu dočkat knížky. Dále se mi moc líbil dlouho odkládaný film 4 slunce. Aktuálně mám rozečteno Najděte v sobě svého Marťana, kniha o seberozvoji, kterou by jste sice nejradši přečetli jedním dechem, ale je tam tolik zajímavých informací, že člověk ví, že by to měl něčím prokládat, aby je stačil vstřebat. Anebo prostě a jednoduše pak přečtu znovu.

A co děláte vy celé dny? Je možný, že tenhle článek nebude absolutně nikoho zajímat, ale znáte to, člověk má někdy potřebu se ,,vykecat,, .



Irwin

14. 4. 2020

Malé ženy (1994)

 Ahojte,

tak jsem se po delší době chtěla podívat na nějaký novější film. A byla jsem hodně zvědavá na Malé ženy, které měly nedávno premiéru. Dívám se dívám, stále čekám, kdy se ve filmu objeví Emma Watson, jenže ona se ani po skončení neobjevila. A pak jsem si dohledala, že jsem právě viděla starší zfilmování knihy z roku 1994. No docela mě to pobavilo.


Obsah:
60. léta minulého století. Starosvětské městečko Concord v Massachusetts. Paní Marchová žije šťastně ve svém malém domku se čtyřmi dcerami, přestože rodinu po otcově odchodu do občanské války tíží chudoba. Nejde jen o to, udržet se nad vodou, důležité je zachovat si smysl pro humor i sebeúctu a doufat v lepší budoucnost. Dcery paní Marchové však nejsou ledajaké. Nejstarší, krásná Meg, už potajmu myslí na vdávání, energická Jo touží po kariéře spisovatelky, tichá Beth utápí svou melancholii v hudbě a nejmenší Amy váhá mezi dětskými sny o bohatém ženichovi a malířskou paletou. Náhoda nakonec zamíchá karty osudu docela jinak než by Jo dokázala vymyslet v nejdivočejším ze svých literárních pokusů. Slunnou pohodu svébytného dívčího světa střídají temné okamžiky zoufalství, kdy rodinu nečekaně zasáhne nemoc. Dívky vyrůstají z dětských střevíčků, musejí vybojovat nelehký zápas s pokušeními velkého světa i s osudovými citovými vzněty, jež je staví před volbu, jak bude vypadat jejich příští život. I když každá ze sester zvolí jinou cestu, kouzlo poklidného domu uprostřed rozkvetlé zahrady je navždy připoutalo k sobě.   
A jaké mám dojmy z filmu? No možná už tušíte, že když vám o něm píšu, tak dobré. Dobré je ale slabé slovo. Jsem nadšená. Skvělé herecké obsazení (opravdu, každou z hlavních postav musíte mít svým způsobem rádi), skvěle zpracovaný příběh, který vás až do konce nepustí. Dýchá z něj teplo rodinného krbu a pevnost rodinných pout. Můžete vidět ještě malou rozkošnou Kirsten Dunst nebo Christiana Balea, kde mu mohlo být něco málo přes náct a musím říct, že to byl velký fešák (že to je Christian Bale mi samozřejmě během filmu vůbec nedošlo ehm).


Bohužel, nemám srovnání s knihou od Luisy May Alcottové, ani s novým filmem. Co jsem ale slyšela, hodně lidí se v retrospektivním vyprávění v novém filmu ztrácí. Zde jsou všechny události chronologicky a vše na sebe hezky navazuje. 

Co jsem si teď dohledala, tak je asi 6 verzí zfilmování této knížky a určitě si ještě nějaké pustím.

Tak jsem zase jednou opět žasla, jaké skvosty ještě neznám. Škoda, že tento počin není známější, myslím, že by jej měla vidět každá dívka a žena. Dávám pět hvězdiček z pěti.

Irwin