2. 4. 2019


Ahojte :) Tak březen zase utekl jako voda ... První hřejivé jarní počasí, astrologické jaro, prodlužování dní, samé pozitivní změny.... A jak jsem se měla já?

Začátek měsíce
Nový měsíc jsem opět začala s Lílou. Byly jsme po dloouhé době v Trojce, což je taková alternativní brněnská kavárna, kde lidé nosí trička s divnými nápisy a dveře WC jsou popsány jedním moudrem za druhým.

Pak jsme vyrazily do bezobalového Čočkova biojarmarku s lokálním zbožím (já teda trochu v náladě odpovídající jedné velké a jedné malé pšeničné dvanáctce), kde jsem sice dostala pražená dýňová semínka do igelitového sáčku (ani jsem se nestihla začít bránit - to to pivo a zpomalené reakce následkem alkoholu), ale nevadí, celkově se mi moc koncept tohoto obchodu líbí a chtěla bych zde nakupovat častěji.

Za kulturou
Kulturní vyžití na trochu vyšší úrovni než pití piva po kavárnách o.O.
V březnu jsem se snažila tvářit, že nejsem kulturní barbar a vyrazila jsem na promítání Hastrmana v místním něco jako kulturním centru. Musím říct, jak je někdy zvláštní kniha, tak o to více to vyzní ve filmu. Ale stálo mě to jen 30 korun i s dýškem, takže jsem i tak ráda, že jsem šla a film konečně viděla.

Mnohem lepší dojmy pak ve mě zanechala návštěva představení Petrolejové lampy v Mahenově divadle. Tato adaptace na motivy knihy Jaroslava Havlíčka se moc povedla a všem doporučuji. A pro mimobrněnské, za shlednutí stojí také stejnojmenný film. Doteď pro mě byla návštěva divadel spíše zklamáním, někdy mi nesedl typ představení, ztvárnění anebo samotný děj, ale u Petrolejových lamp to byl divadelní zážitek se vším všudy - výborné herecké výkony, krásné kostýmy, kulisy...

Moje radosti
Co tak přemýšlím, největší radost mi asi udělala kytička, kterou jsem dostala ... A pak, procházka poblíž mého bydliště, díky přítelovi jsem objevila, že nám tu rostou vcelku vzácné koniklece velkokvěté, a to tu žiji celý život prosím pěkně ... Pak jsme také viděli brouka majku. A co udělalo největší radost v březnu vám?



26. 3. 2019


Ahoj,

kdybych napsala, že jsem vůbec nestíhala, asi by to nebyla úplná pravda (kdo chce, čas si najde, že). Spíše mě nenapadlo žádné téma článku, které bych mohla dát do kupy (a popravdě mi ani nedošlo, že už se blíží doba, kdy bych tedy měla něco napsat)… Ale, rozhodla jsem se, že s vámi budu alespoň sdílet článek z webu Pro náladu, který bych sem na blog stejně nakonec nějaký den dala. Týká se vztahů, ale zároveň osobního rozvoje. Možná je to nezvyklé na blogu vydávat cizí práci, ale mě se holt moc líbil a příjde mi škoda ho nepředat dál. Třeba to někomu  přijde vhod.

10 věcí, které potřebujete více než partnera

Pokud je nemáte, pak i když máte partnera, šťastní stejně nebudete…
Je určitě krásné, najdeme-li partnera, s nímž se nám dobře žije. Není ale nic hrozného na tom, když to nevyjde a zůstáváme sami. Pokud máme alespoň něco z těchto deseti věcí:

1. Skutečné přátele
Přičemž důležitý není jejich počet, ale kvalita. I ti nejvíce nezávislí lidé potřebují alespoň jednoho či dva dobré přátele, na které se mohou kdykoli a kdekoli spolehnout. Pokud takové přátele máme, není až tak důležité, zda žijeme sami nebo s partnerem.

2. Práci, kterou máme rádi
Život je opravdu moc krátký na to, abychom ho utráceli trápením. Peníze jsou věc důležitá, ale pracovat kvůli nim někde, kde trpíme znamená, že nemůžeme být šťastní. A to i když máme partnera. Nemilovaná práce otráví všechno. Do zaměstnání bychom měli chodit rádi. Mělo by nás bavit.

 3. Soběstačnost
Je fakt, že mnoho věcí je snazší, máte-li po boku partnera, ale nic není úžasnějšího než vědomí, že si člověk se vším poradí sám, že na to stačí. Soběstačnost přichází s časem, není to okamžitá záležitost. Jakmile ji však získáme, nechceme už být nikdy závislí na někom jiném. Ať už navážeme nějaký trvalý vztah nebo ne, vědomí možné soběstačnosti nám bude pomáhat až do konce dnů.

19. 3. 2019


Ahojte,

tentokrát přicházím s knihou, kterou jsem přečetla během února. Jedná se o Hastrmana od Miloše Urbana. Kniha byla vydána v roce 2001, minulý rok se také dočkala svého filmového zpracování a určitě jste Hastrmana zaregistrovali i v kinech. Nebudu vám lhát. Vzhledem k tomu, že se na blog snažím dávat knížky, které mohu opravdu jen doporučit, trošku jsem u Hastrmana váhala. Některé pasáže mě moc nebavily a hlavní dva hrdinové - venkovská dívka Katynka a hastrman, čili baron de Caus, a jejich vtah mezi nimi mě absolutně nezajímal a nezaujal. Na druhou stranu, tohle asi nebylo to hlavní, čemu se román věnuje a co měl předat. A jakkoliv zní v anotaci pojem ekoterorismus s prominutím stupidně, výstižnější slovíčko by se asi nedalo použít.

Anotace:
Miloš Urban (1967) s třetí beletristickou knihou, myšlenkově a fabulačně zatím nejodvážnější. I Hastrman je velkoryse vyprávěný příběh psaný na dvojí téma – tentokrát se zde konfrontuje problém ekologie s fenoménem oběti. Rozkročen mezi dvě staletí, několik pohádek a desítky mýtů, vede si autor za ruku divného mužíka, aby vyčistil zdejší vody od nánosu bahna. Z románu stříká mrva, krev a špatné svědomí, ale tomu se u Miloše Urbana nikdo nediví. Pozoruhodné je, že próza, jež by se bez nadsázky dala označit za černou knihu ekoterorismu, je především knihou zelenou.
Kniha obdržela cenu Litera za nejlepší knihu roku 2001 v kategorii próza.

12. 3. 2019


Ahojte.

Už je to delší dobu, kdy jsem viděla film, který by se mi líbil natolik, že bych o něm chtěla psát článek na blog (na druhou stranu je fakt, že se na filmy zas tak často nedívám). Konečně jsem ale našla počin, který za to dle mého názoru opravdu stojí. Je to film s názvem Malá Čarodějnice. Je to výtvor nový, z roku 2018 a byl i u nás v kinech. Pro mě bylo jakýmsi indikátorem kvality to, že je natočený podle stejnojmenné knížky (v němčině Kleine Hexe) napsané Otfriedem Preußlerem. Což je pán, který napsal například Čarodějova učně (u něm si můžete na mém blogu přečíst tu). Měla jsem ale strach, jaký film nakonec bude a do kina jsem nešla. Naštěstí ale německá produkce velice příjemně překvapila.

Děj:
Jen několik set let „mladá“ čarodějnice se chce podívat na slavný sabat, který se každoročně koná na vzdálené hoře. Její společník, starý moudrý havran Abraxas, jí to sice vymlouvá, ale malá čarodějnice ho neposlouchá. Pozoruje slavnost ukryta za keři, je však prozrazena a hlavní čarodějka baba Bimbula jí uloží, že se do roka musí stát dobrou čarodějkou. Dívenka se hned pustí do učení, a protože se má stát dobrou čarodějkou, koná při svém učení jen samé dobré skutky. Její kouzla sleduje s nevolí stará ježibaba Pingula, a když malá čarodějnice kouzlem pomůže dvěma dětem v pátek, kdy je přísně zakázáno kouzlit, pošle na ni za trest mráz a vánici. I toho však malá čarodějnice využije k dobru a uspořádá pro děti veselý karneval. A pak již nastane čas dalšího sabatu, kde malá čarodějnice musí složit mistrovskou zkoušku…(zdroj csfd)

5. 3. 2019


Ahoj. Tak se opět ozývám tentokrát s únorovým deníčkem. A proč se tu vůbec takto vypisuji? Nu, asi hlavně pro pobavení (ano, stále doufám, že to může být aspoň trochu zábavné a né jen trapné, kdyžtak dejte vědět do komentářů :D) nebo oddych ve volné chvíli, možná že zde najdete i nějakou tu inspiraci nebo nový podnět... A taky trochu kvůli sobě, však to znáte.

Únor byl pro mě časově náročnější. Na konci ledna jsem se děsila, jak to budu vše stíhat, ale nakonec to nebylo tak hrozné, jak jsem čekala.

Na začátku měsíce jsem si vytyčila nějaké body, které jsem pro sebe chtěla splnit. Jsou to spíše drobnosti.

1) přečíst alespoň 1 knížku
2) vyzkoušet 6 nových receptů
3) cvičit 3x týdně
4) 1 výlet do neznáma
5) hodně fotit

A jak to dopadlo?