5. 12. 2019

Mikulov a Pálavské vrchy

Milý čtenáři a kolemjdoucí,

nedávno jsem psala, že příští týden bude deníčkový článek za listopad, ale když jsem se teď nad tím tak zamyslela, od posledního deníčkového článku, což bylo 7. listopadu, mi všechny dny neskutečně splývají.

A tak jsem se rozhodla, že tentokrát napíšu jen o svém posledním výletu 28. a 29. listopadu. Byla jsem v Mikulově a trošku jsme si prošli Pálavu.

Kolem Mikulova jsem vždy jen projížděla a upřímně jsem od tohoto vinařského městečka moc nečekala. A to je asi vždy nejlepší. Mikulov nakonec mile překvapil. Krásné historické městečko, atmosféra Svatého kopečku byla magická, nevím, jestli to bylo jen mlhou a melancholickým počasím, ale opravdu ten kopec a všechny budovy zde měly magický nádech.



Svatý kopeček

Problémem cestování v listopadu je, že dost památek je zavřených - tak například Kozí hrádek, Židovský hřbitov... Alespoň jsme nakoukli přes zídku. Dalším pěkným místem byl zámek. Ten jsme navštívili až večer, což je ale dle mého názoru dobře, protože jak byl celý osvícený a i celé město, zanechalo to na nás podle mně mnohem větší dojem, než kdybychom zde byli ve dne. Anebo to bylo i vínem, Pálava, jak jinak ...

Z podniků pak doporučuji (Ne)Vinnou kavárnu nebo vinárnu Amici Miei, kde bylo příjemné prostředí i obsluha.

Kozí hrádek

Vtipné dveře


Druhý den, tedy v pátek, už to s počasím nevypadalo tak dobře, nasadili jsme tedy pláštěnky a vyrazili. Cílem byly Dívčí hrady neboli Děvičky. Pokud máte radši kratší trasy doporučuji cestu z Pavlova, za pár desítek minut jste v cíli. Delší trasa je pak z Dolních Věstonic

Já si vždy říkala, že během sychravého podzimu a zimy se moc cestovat nedá, v létě a na jaře je to lepší ... ale ... neskutečně si zatím atmosféru podzimu a zimy užívám, a k některým místům se to vyloženě hodí. Třeba právě k Dívčím hradům, a navíc, nikde ani noha. Pak doporučuji cestu malinko protáhnout k nově zpřístupněné cestě k vysílači. Odtud je to jen 3,5 kilometru na Sirotčí hrádek, tam jsme se už ale nevydali a zamířili jsme nazpět.

Děvičky

Děvičky


Hurá k vysílači na nejvyšším bodu Pálavských vrchů, Děvíně.



Pár posledních výhledů 


Na závěr bych už jen přidala jedno pálavské strašidlo ...

A pak už jen domů. Pálava je krásné místo, já jsem ji poprvé docenila asi až teď.

A co vy, máte nějaké zajímavé turistické tipy kam vyrazit v těchto končinách?

3. 12. 2019

Co zase poslouchám

Někdy mě až fascinuje, co vše ještě neznám. Ale je to fajn ... Tyhle dvě písničky doporučuji :)



27. 11. 2019

Ze světa lesních samot (1892) - Karel Klostermann

Milí čtenáři a kolemjdoucí,

tak jsem konečně zase přečetla knížku, o které bych vám ráda napsala. Poslední necelé dva měsíce jsem se snažila číst, ale nešlo to - Cizinka, Mléko a med, Země příběhů ... Nic, nedostala jsem se ani do poloviny. Poprvé v životě jsem četla Bukowského... a zase nic. Asi za to mohlo i mé rozpoložení, ale prostě jsem se na žádnou knihu nemohla soustředit.

Až jsem celkem náhodou narazila na knihu Ze světa lesních samot od Karla Klostrmana. Příběh přes sto let tarý, necelých 100 stránek jsem se tou staročeštinou nemohla prokousat. Ale pak, pak to byla krása, člověk si té změně jazyku přivykne a čte se mu tak dobře, jako by nikdy nic jiného nečetl.

A člověka až zarazí, jakto, že je známých tolik věcí ze zahraničí, samá moderna, ale tohle nikdo nezná, nebo jsem jen neznalec? Takže jsem se zařekla, že musím přečíst více českých autorů.

Abych se ale dostala k obsahu knihy :)

Děj se odehrává v poslední čtvrtině 19. století, v oblasti Šumavy, kopce Luzného :) Zde žijí zdejší obyvatelé nelehkým životem - odloučeni v pusté krajině, mezi lesy, kde pořádně ani ptáček nezazpívá, v zimě zapadeni sněhem. A k lékaři je to několik hodin cesty. Kdo tu může žít? Revírník Kořán se svým příručím, tedy pomocníkem, hajný se svou rodinou a krásnou dcerou Katynkou a pár dřevorubců. Jak se jim v takové krajině může bývat? No není to úplně jednoduché.

Kniha zaznamenává radosti a strasti těchto osob, ale i každodenní obyčejné záležitosti. Ale i přes tyto každodenní záležitosti, je to hodně čtivé, z drsného kraje, ale s nenápadným nádechem romantismu.

Stáhla jsem na internetu do čtečky, takže pokud vás to zaujalo, v mžiku můžete číst také. A jen tak mimochodem, je to trilogie.

Momentálně mi začíná dovolená a přestože je prosinec  a člověk by si řekl, že na dovolenou nic moc, tak já se těším, dodělám si nějaké vánoční záležitosti jako cukroví, dárky, úklid, asi i někam vyrazím. Znovu se asi ozvu v nějakém tom listopadovém shrnutí...

Mějte se fajn, Irwin.

14. 11. 2019

Co zase poslouchám

Ještě tak před třemi měsíci jsem měla už delší dobu hudební útlum - nic moc jsem si nepouštěla, žádné nové objevy... Teď ale zase hudbu poslouchám relativně dosti, což je asi také důvod, proč občas publikuji tyto články.


Tak například Pokáč, je fajn, když se najde někdo, kdo v dnešní době zpívá česky a ještě ke všemu text dává smysl a je i vtipný, občas trochu recese. A k tomu chytlavé melodie, no co víc si přát... Tak například písnička Nestíhám žít. Jo a nenechte se odradit divným intrem.


A nebo tato písnička, ale v podstatě cokoliv si od něj pustíte, tak je to dobrá volba.


Iron Maiden nemám vůbec naposlouchané, co jsem si teď ale oblíbila je jejich notoricky známá písnička Fear of the Dark. Tak uvidíme, třeba také proniknu do tajů jejich hudebního umu. Máte od nich ještě nějakou oblíbenou?


To bych asi nebyla já, aby se tu neobjevila aspoň jedna pořádná retro vypalovačka aneb Midnight oil, určitě znáte :D.


A jedno moudro na závěr ... Takže pěkný čtvrtek přeji ;)

7. 11. 2019

Dušičkový čas

Ahojte, tak již uběhlo pár dní z listopadu a já se rozhodla, že vám napíšu opět kousek ze svých deníčkových zápisků. Tenhle formát jsem si za poslední dobu dosti oblíbila a ani nemám tolik chuť psát jiný typ článků, takže tomu nechám volný průběh.

V pátek 1. listopadu jsem se s kamarádkou konečně synchronizovala a vyrazily jsme do Starbucks na pověstné pumpkin spice latté. Ale upřímně, nevím, asi s dýní nebudu zas takový kamarád. Začlo to tím, že jsem si ještě v říjnu v restauraci objednala dýňovou polívku, dýňovou šťávu (což tyhle dvě věci byly moc dobré), ale jako na potvoru mi donesli omylem ještě těstoviny s kuřecím masem a dýní místo s lososem a špenátem (a já jsem se poslušně ani neozvala hehe). To už na mě bylo moc dýně a vrcholem bylo, když jsem se rozhodla udělat dýňový koláč, který se ale nedal vůbec jíst, jakože fakt vůbec, možná blbý recept :D. No a dýňové latté nebylo špatné, to ne, ale ta příchuť mi příjde přeci jen trochu zvláštní. Každopádně to bylo fajn posezení, měly jsme výhled na samotné srdce Brna, sluníčko svítilo, s kamarádkou jsme jen tak seděly, tak trochu jsme si každá dělala svoje - koukaly jsme do mobilu, přemýšlely nad svými "problémy" a občas jsme to prokládaly různým povídáním a smíchem, takové nenucené posezení. Sice jsme s touto kamarádkou povahově a celkově hodně jiné, ale ono to i tak funguje. A to je hrozně fajn, mít nějaké opravdové přátele a jsem za to moc vděčná ...

Pátek prvního listopadu byl celkově pěkný den, měla jsem volno, takže jsem si na oběd udělala jablíčka v županu (taková nostalgie pro mě). Večer jsem neměla žádné větší plány, takže ideál. Pustit si film, napsat něco na blog, prostě pohodička... Také jsem ten den koupila balící papíry na Vánoce, jeden s obrázky pana Lady. Když jsem si to s těmi rolemi štrádovala  městem, připadala jsem si trochu nemístně, ale co člověk nadělá, Vánoce jsou brzy tu ...

 

Laté ze Starbucks aneb když si koupíte kafe za 140 korun, tak si ho prostě musíte vyfotit (začínám chápat, proč je těchhle fotek plný internet hehe). A zmíněná jablíčka v županu.

Pomalu ale jistě je zde pravé podzimní počasí. A já si to fakt užívám, vylézt ven když je mlha, chladné počasí ale né tolik, aby jste byli promrzlí na kost.

A dnes mám "opět" volno. Včera jsem si pustila jednu fajn šílenou finskou komedii -  Heavy trip, o metalové kapele, která se snaží v nějakém finském zapadákově prosadit. Takže pokud se nebojíte metalu, šíleností a občas trochu nechutného humoru, tak doporučuji.





A když mám to volno a nejsem poblblá po noční, tak si i uvařím a najím se jako člověk... Staré dobré maso s volským okem, brambory s máslem a salát s polníčkem a mozzarelou. Jednoduché, ale za mě moc dobré... Teď si stahuji Samotáře a jsem zvědavá, jaké to bude...

 Mějte se fajn, Irwin.