31. 3. 2020

Karel Kachyňa - mini výběr filmů

Ahojte!

Dnes bych vám ráda napsala o pár filmech od režiséra  Karla Kachyni. Určitě od něj něco znáte, například Sestřičky, Smrt krásných srnců, Zlatí úhoři a určitě by se našly i další :)

Já jsem v poslední době s tvorbou pana Kachyni začala Králem Šumavy a dopracovala jsem se k celkem třem zhlédnutým filmům. To sice není zrovna moc, ale ráda bych vám o všech napsala, protože se mi dost líbily.

Takže pokud nevíte, na co se v dlouhé chvíli podívat, tak třeba něco vyberete :)

1. Král Šumavy (1959) - krimi, drama, dobrodružný

K tomuto filmu jsem se dostala přes knihu Raději zešílet v divočině, kde se o králi Šumavy Galapetrovi zmiňovali. Uznávám, že tento film by asi nemusel zaujmout dnešní širší publikum.

Vypráví o dění na Šumavě kolem roku 1948, hranice ještě nehlídá ostnatý drát, u moci jsou ale už komunisti, kteří vytvořili jakési uskupení, které má zabránit přechodu osob a pašování zboží.
K tomuto uskupení se přidává strážmistr Zeman. Přechod Šumavy je velice nehostinný, bažinatý, přejít jej by lidé nedokázali bez převaděče, který to tu velice dobře zná. Kdo jím ale může být?

Na filmu se mi líbilo hlavně jeho zpracování, ponuré prostředí, tak trochu noir. Takže pokud se zajímáte o českou historii, Šumavu a noir filmy, mohlo by vás to zaujmout ...


2. Lásky mezi kapkami deště (1979) - drama, romantický, historický

Lásky mezi kapkami deště jsou troufnu si tvrdit již pro širší publikum a myslím, že jej mnoho z vás zná. I já jsem film viděla před pár roky, ale příjde mi, že jsem jej docenila až teď.

Dostáváme se na pražský Žižkov kolem roku 1930. Zde se švec v podání pana Vladimíra Menšíka snaží uplatnit svoje řemeslo a obnovit slávu svojí firmy. Do cesty mu ale přichází velkoobuvník Tomáš Baťa a také velká ekonomická krize, která začala krachem na newyorské burze a šířila se dál do světa. Do toho je propleten život a první lásky jeho dvou synů (Lukáš Vaculík, Jan Hrušínský) a to vše nám dává ucelený obraz jedné ne moc šťastné rodiny.

A proč mě zaujal romantický film, kterým já zas tak extra neholduju? Romantická linka je zde zdařile vykreslená - je naivní, dětská, zakázaná (odehrávající se v jedné tak trochu opuštěné zahradě),  poetická a jak už to tak bývá i nešťastná. To všechno s vhledem do zajímavého historického období české země.

Nu, pokud neznáte, víc vám asi nepovím, možná snad jen varování, že se ve své podstatě nejedná o úplně pozitivně naladěný film.






3. Oznamuje se láskám vašim (1988) - romantický, válečný

Tohle je film, který se musí líbit všem romantickým duším a musí odhalit i všechny romantické duše skryté. Podle mého názoru.

Na rozdíl od Lásek mezi kapkami deště zde neshledávám tak trochu depresivní ladění v průběhu celého filmu, i když se odehrává během 2. světové války. Dostáváme se do roku 1944, Drážďany. Všichni už nějak tuší, že válka by mohla brzy skončit, ale stále tu máme nálety a vše kolem.

Zde v Drážďanech mladý český lodník Karel Svorník (Lukáš Vaculík) se svým kamarádem kotví s labskou vlečnou lodí. A protože jsou to oba pohlední kluci, na své loďce si hojně užívají milostná dobrodružství s německými dívkami a ženami.

Jeden takový obyčejně vypadající románek si Karel začne s Ulrikou (Markéta Hrubešová), dívkou z lepší německé rodiny (dcera německého plukovníka). Rozumějte, obyčejný český auslander (cizinec) a ještě k tomu dost drzý a nevycválaný a slušné děvče s pravým německým původem a kořeny. Tento romantický vztah je mezi nimi zachycen tak mistrně, že snad musí rozehřát srdce všem ledovým královnám a králům. Je zde i napínavá zápletka, kdy oba dva mladí lodníci pašují ve své lodi tabák.

Jo a abych nezapomněla něco pro kluky, jestli se tu vůbec nějaký nachází (holky mi prominou), ve filmu můžete vidět opravdu jedinečný a účinný způsob, jak dostat holku do postele :D.

Abych to nějak shrnula, pokud hledáte vkusnou romantiku a dost emocí, tak tohle je dobrá volba.



Milí čtenáři a kolemjdoucí, doufám, že jste ve zdraví a psychické pohodě přežili snahu předat vám moje dojmy z filmů a celkový náhled na ně :D. Snad jsem vás trochu navnadila si aspoň některý pustit. Když jo, dejte vědět, jestli se vám líbily. Popřípadě které jste už znali :)

Irwin

24. 3. 2020

Co doma

Ahojte,

tak i já přidávám svou troškou do mlýna, co dělat doma, když nemůžete skoro nic jiného. Asi to pro vás nebude žádná novinka, ale je to prostě jen mé podání a něco na ukrácení (snad příjemné) volné chvíle...

Ještě k tomu všemu mám od čtvrtka dovolenou až do soboty, takže opravdu, snažím se dělat vše možné, aby ten čas byl nějak využitý.

1) Domácí kutilství

Ideální čas doma dodělat všechny resty, já jsem se  dokopala natřít starou dřevěnou židličku na bílo a z výsledku (který člověk nesmí zkoumat moc zblízka, což já nedělám), jsem nadšená


2) Úklid

K těm restům samozřejmě platí uklidit i kde co, já takhle uklízela skříňku v kuchyni a našla jsem zapomenutou sbírku čajů, které se teď myslím budou dost hodit. A to jsem si zrovna nedlouho předtím posteskla, že už mi čaje docházejí, takže proto ta radost...



3) Jídlo

Co jiného dělat, když máte více času, než dobře jíst. Když je člověk ve shonu, tak má tendence se odbývat a tohle je tak ideální čas se trochu vyřádit v kuchyni a dopřát si.


Starý dobrý šumavský chleba s řeřichou a natí cibule z mé ,,okenní,, zahrádky


Opět něco nového bramborové placky s marmeládou (ale ideálně s povidly pokud máte)

4) Četba

Úplná klasika. Tuhle knížečku mi teď dala babička po prababičce (jako by to tušila!), krásně napsaná Česká kronika vytvořená ještě za Rakouska Uherska, ale zatím se čte skvěle


5) Vzdělávání se

Ano, i k tomu je teď ideální čas. Já bych chtěla zlepšit vědomosti týkající se mojí práce, ještě jsem popravdě nezačala, ale jak do toho zabřednu, tak to myslím půjde. A co v čem by jste se rádi vzdělávali vy?

6) Zkoušet nové věci

Je tolik věcí, co člověk může dělat i doma. Já se pustila do domácích nudlí do polívky. Nevím jak u vás, ale u nás doma se nikdy na domácí nudle nehrálo, viděla jsem to poprvé až u ex přítelové babičky, tak jsem si řekla, že taky zkusím, tak jsem zvědavá, jaké budou.


7) Poslouchat rádio

Ale ne žádné zpravodajské, nikdo asi nechce pořád dokola poslouchat omílání toho jednoho tématu, mít nějaký přehled ano, ale ne 24/7.  Takže nalaďte oblíbenou stanici a můžete poslouchat třeba při vaření. Mě se docela osvědčilo rádio Petrov (jihomoravské rádio), staré dobré hity :D

8) Tanec, pohyb

Tanec a pohyb jsou super spouštěči dobré nálady, to víme asi všichni :) Pokud nemáte inspiraci jak začít, můžete zabrouzdat na Centrum tance, tam teď kvůli stávající situaci zavedli online lekce, první týden za dobrovolný příspěvěk, často i latinskoamerické tance pro jednotlivce :)

9) Jak můžu pomoct?

Člověk by ale asi stále neměl myslet jen na sebe. Upřímně jsem si během těchto dnů říkala, jak jsem asi dřív měla celkem hlavu zastrčenou v zadní části těla.

A jak můžete pomoct, no například poslat zmíněný dobrovolný příspěvek na Centrum tance, anebo si koupit pdf verzi Nového prostoru, nebo podpořit jiný váš oblíbený podnik firmu atd, ve fantazii se meze nekladou a možností je opravdu spousta, nejen těch s finanční podporou, klidně se podělte do komentářů...

Je fajn si pročíst třeba lékaře bez hranic, aby člověk věděl, co vše se ve světě děje. A dalším zajímavým projektem jsou Černí koně, kteří vyrábějí tzv. handbiky pro tělesně hendikepované.

A jak se vládní opatření dotkla vás a jak trávíte čas doma?

Zdraví vás,
Irwin


Follow my blog with Bloglovin

12. 3. 2020

Už i já

Milí čtenáři a kolemjdoucí,

u posledního článku jsem přemýšlela, jestli se zmiňovat o tom vše, co se děje kolem. A došla jsem k rozhodnutí, že ne, je toho všude dost a myslím, že toho má každý už plné brýle.

Dnes jsem ale narazila na pěkný článek, který se tohoto blázince týká a chtěla bych jej s Vámi sdílet. Myslím, že na tom něco bude.

Odkaz je tu. Napsala jej autorka pod pseudonymem Krkavčí matka, působí jako blogerka, spisovatelka, píše o mateřství ale i o smrti. Pořádně jsem se s ní setkala až teď a myslím, že na její stránky budu brouzdat častěji :) Takže tímto odkazem i nějaká inspirace pro Vás.

Mě je poslední dny tak nějak divně. Nic víc, nic míň. Takže se teď radši s nikým moc nestýkám, nikam moc nechodím a snažím se dát do kupy. Na bytě "doma" jsem probírala nějaké staré knihy, co tu zbyly. Tak se událo, že už mám na poliččce s knihami asi tři od Boženy Němcové, Julese Verna a nějaké další věci z klasiky, takže snad se do toho všeho pořádně začtu. V sobotu zase chci zkusit nějaký recept z knihy Kuchařka pro dceru.

Každopádně vy užívejte čas někde venku počasí je teď pěkné a někde v přírodě váš žádný bacil určitě nelapí.

Zdraví vás, Irwin.



10. 3. 2020

Na břehu řeky Svratky - Vítězslav Nezval

Ahojte,

tuto básničku jsem plánovala dát na blog na světový den poezie 21. března, ale znám se, jsem hlava děravá. Učarovala mi už před pár lety, kdy jsem u Lúmen narazila na její vlastní verzi (která je taky povedená a dnes asi o dost výstižnější). A teď jsem se s ní opět setkala v pořadu Zpět k pramenům, kde ji recitoval způsobem svým vlastním skvělý průvodce tohoto cyklu ČT 1 Luděk Munzar.

Poezie je něco, co ještě načteno moc nemám a chtěla bych to napravit. Půjčila jsem si dnes od babičky Františka Hrubína a S. K. Neumanna, který má také blízký vztah k Brnu a okolí... Zajímá vás poezie, máte nějaké oblíbené autory?



Na břehu řeky Svratky - Vítězslav Nezval

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil,
na břehu řeky Svratky roste nízká tráva,
rád chodil jsem tam denně, koupal se a snil,
na břehu řeky Svratky kvete rozrazil
a voda je tu těžká, chladná, kalná, tmavá.

I za slunného léta je zde zvláštní stín
jak v starém obraze, jenž u nás doma visí,
proč cítil jsem tu vonět kopr, česnek, kmín,
i za slunného léta je zde zvláštní stín
jak v jedné zahradě, kam chodíval jsem kdysi.

Jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt
než tento teskný břeh, než temná řeka Svratka,
a přece musil jsem tu každoročně žít,
jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt,
však nechodila k jejich břehům moje matka.

Jsou možná země, kde je voda modravá
a nebe modravé a hory modravější,
a přec mou zemí navždy bude Morava,
jsou možná země, kde je voda modravá,
a přec mi nejsou drahé jak ta země zdejší.

Jsou možná mnohem nádhernější hřbitovy,
je Vyšehrad, ten zlatý klenot v srdci Prahy —
a přec mě nejvíc dojímá ten žulový,
jsou možná mnohem nádhernější hřbitovy,
a přec ten nad Brnem je nade vše mi drahý.

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil
a v létě tyčí se tu kukuřičná zrna.
Ó kéž bych, matko, s tebou dodneška tu žil,
na břehu řeky Svratky kvete rozrazil,
kéž žil bych s tebou, matko, dodnes ve zdech Brna.

Jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt
než tento teskný břeh, než temná řeka Svratka,
a přec bych chtěl tu, matko, s tebou věčně žít,
jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt,
však ty jsi moje vlast, má vlast, má věčná matka.


Znali jste básničku? Mějte se fajn ... Irwin

4. 3. 2020

Odse*te se (vypadněte ze své hlavy a začněte žít) - G. J. Bishop

Ahojte,

momentálně mám dost práce, řeším různé záležitosti co se týkají bydlení, v kuchyni mi teď leží umyvadlo, pračka je odpojená, no je to zase docela bojovka, plus další věci do toho. Takže teď nemám moc myšlenky na psaní blogu.

Proto alespoň jeden předpřipravený článek - doporučení z oblasti self help literatury. Nevím, jestli jsem zrovna vhodný adept na hodnocení knížek tohoto zaměření. Četla jsem celkově asi jen 3 knihy o seberozvoji - 4 dohody, Principy králíčka Sameťáčka, Svítání od Alue Loskotové. Možná ještě něco, ale už si nepamatuju.

Nu každopádně i tak si myslím, že toto je kniha z toho lepšího soudku. Sice opravdu nemám ráda sprosté názvy v nadpisech a je to podle mě celkem ubohý marketingový tah jak zaujmout pozornost, každopádně zde prominu.

Dostala se ke mě tak trochu náhodou přes mamku a doporučení její známé, jinak bych po ní asi nešáhla. Na knížce se mi nejvíce líbí to, že je hodně pragmatická. Ke každé myšlence je zde textu tak akorát.  Kniha je koncipovaná tak, že si z ní odnesete celkem sedm osobních výroků, které byste si po přečtení knížky měli vzít za své, s tím že je zde všechno hezky vysvětleno.


Jedním z nich je například myšlenka ,,Nejsem svými myšlenkami, jsem svými činy" nebo ,,Co vše jsem ochotná snášet?". Jak jsem psala, abyste je správně pochopili, musíte si o nich přečíst víc.

Těchto několik ,,osobních výroku" mi daly vcelku nový pohled na věc.

Pokud potřebujete k něčemu nakopnout, vřele doporučuji :)


Méně je někdy více a tak to tu dnes s recenzí ukončím.

Přeji pěkný den, Irwin