Jestli se ke mě hodíš, nabydu k tobě spád

Milí čtenáři a kolemjdoucí,

možná jste si všimli, že nepřispívám úplně často. Může za to jaro, jakmile je venku pěkné počasí, tak mám chutě lítat po všech čertech. Kdo by ne, že?

Jinak ano, nadpis je z písničky od Lucie. Možná to zní jako strašné klišé, ale hrozně se mi ta věta líbí :D.

Menší varování, tenhle článek je o mém životě a o běhu, takže pokud vás ani jedno nezajímá, popřípadě nemáte rádi sportovní nadšence, tak radši dál nečtěte :D

Z procházky v lese plném pomněnek

Konečně jsem si pořídila nový deník, haha. To doporučuje i autor knihy Najděte si svého Marťana. Má nápis My black a stál mě asi 40 kč bez poštovného. Tak jsem si hezky vyzdobila první stránku pro květen, nějaké body, co bych chtěla splnit a tak si tak různě píšu, co mě napadne. Možná je to praštěné, ale je to fajn :D

Pomalu se mi začínají rýsovat plány na léto - konečně nějaké! Nebude to nic velkého, ale i tak se moc těším! Měla bych strávit týden v Jizerských horách a týden na Vysočině ❤.

Jinak, co momentálně dost ovlivňuje můj život, tak je běh. Byla jsem teprve cca 9x, to je ale můj rekord. Kdykoliv jsem se dřív snažila začít běhat, bolela mě hlava s pocitem, že mi musí někde rupnout nějaká cévka, pak přišla bolest kyčle, no nikdy jsem určitě nevyběhla více jak 4x v pravidelném intervalu.

Ani nevím, jak se to stalo, když jsem začátkem května vyrazila poprvé, zase jsem to přepískla a druhý den jsem nemohla chodit ze schodů ani do schodů, protože mě bolelo koleno. Počkala jsem necelý týden a vyrazila jsem znova. Vždycky jsem věděla, že běh je vášeň a všem běžcům jsem ji záviděla, ale nikdy jsem ji nenašla. Až se tak konečně stalo, i když to může znát jako hrozné klišé (á jé, další). Se sluchátky v uších, překonávat se a běžet dál.

No, aby to nevypadalo, že jsem nějaký velký běžec, moje standardní trasa má nějaké tři kilometry a ani ty zdaleka neuběhnu bez chůze :) :D Ale pomalu cítím, že postupně zvládám uběhnout o pár desítek metrů více. Sice stále funím jak lokomotiva, ale naštěstí mám nahlas hudbu a neslyším se :D Už jsem se i naučila nesnažit se dělat dojem na kolemjdoucí a prostě si běhám jen pro sebe, což je to nejlepší, co může být. Je mi jedno jak vypadám, protože jsem pyšná, že jsem se donutila vůbec zvednout zadek.

Taky mi běh hodně pomáhá zlepšit náladu i přes věci, které se mi úplně nevyvíjí podle plánů. Nebála bych se říct, že je to dokonalé přirozené antidepresivum :) Když se jdete proběhnout, všechny starosti se zdají o něco menší.

Už delší dobu mám menší sen zúčastnit se závodů Běhej lesy, například Vysočinu. I jako úplného neběžce mě to lákalo, že bych chtěla jednou... Teď to píšu velice opatrně a se strachem, že to nedokážu a že se zase přestanu hýbat. Ale to velké přání, že bych to opravdu dokázala, tu stále je. Momentálně jsem ale vděčná i za to, že mě při běhu nic nebolí a tělo funguje jak má. Uvidíme, jak se to vyvine dále.

Holštejn - výlet na Velkou Dohodu, lanové, lezecké a ferratové centrum ❤

A co vy, je nějaká aktivita, do které jste se nově zamilovali?

Mějste se fajn, Irwin.