Čtenářský deník I. duben

Už delší dobu si říkám, že by bylo fajn si sem na blog zaznamenávat všechny přečtené knihy (nejen ty, které se mi opravdu líbily) v určitém časovém sledu.

A konečně nastala ta chvíle. Zde je přehled za měsíc duben. Uvidím, jestli mi to vydrží nebo nevydrží. Navíc, já jsem čtenář spíše šnek, takže je možné, že "čtenářský deník" vyjde třeba jako shrnutí dvou nebo tří měsíců, ale pokusím se mít všechny přečtené knížky uceleně zaznamenané.

Takže, teď už k dubnu ...

1. Jako v nebi, jenže jinak (2019) - Aleš Palán

V pořadí již druhá kniha o lidech, kteří žijí tak trochu jinak (první Raději zešílet v divočině). O lidech, kteří se stali novodobými samotáři. Žijí po všech možných koutech České republiky, většinou v symbióze s přírodou, často ve velice prostých podmínkách.

Stejně jako u první knihy nám Aleš Palán zprostředkovává a přibližuje život těchto lidí v osmi rozhovorech. Osm různých příběhů, motivů k takovému životu. Šest mužů a dvě ženy.

Obecně bych tyto lidi rozdělila na ty, kteří si samotářský život zvolili a na ty, kterým se tak nějak stal a přihodil. To, jak mě kniha bavila se odvíjelo od jednotlivých rozhovorů, některé jsem se musela spíše nutit, jiné se četly samy.

Čeští samotáři:

Bajza má panickou hrůzu z nemocnic a doktorů a absolutně jim nevěří, má pojízdnou V3Sku, kde má koně, psy a zároveň svoje obydlí a v zimě dost trpívá hlady, protože nejsou peníze. Sice samotář, ale s dobrou společností se rád rozpovídá. Rozhovor s Bajzou byl pro mě druhým nejlepším.

Petr Lobeč, vášnivý potapěč, chovatel psů husky, sběratel se slušným harampádím na zahradě.

Starší paní Kateřina Procházková, žijící v poeticky znějícím uskupení domků kdesi v kopcích - v Člověčí. Žije zde od malička, protože to byl již maminčin sen a Kateřina v podstatě jiné žití ani nezná.

Zdeňa Sátora říká: "Žádný smutek mňa eště nepřekvapil". Důchodce, žije si ve svém polorozpadlém domku, zahrada plná všeho možného včetně aut, které mu sem navozil synovec. Svojí prostotou šťastný člověk....

Petr Broukal mi byl asi nejsympatičtější a jeho styl života mi dával asi největší smysl. Opravdu hodně rozumí psům a zvířatům celkově, ale taky přírodě a její propojenosti a má vůči ní úctu, což dokazuje i na svém pozemku. Za anglický trávník by se prý měla odvádět zvláštní daň, protože co se zvířat a rostlin týče, je to místo zcela mrtvé. Někdy bych si rozhovor s ním přečetla znovu.

Michael Stoniš, velký bohém, malíř, dříve velký podnikatel s keramikou, který se po letech vydal duchovnější cestou.

Anděl, jediný poustevník v České republice. Modlí se za všechno a za všechny.

Karin Kocumová, připomíná mi trochu divoženku v maringotce, která chytá nevítané zvířecí návštěvníky do krabiček, aby je pak mohla pustit někde v lese. Bývalá učitelka, která nezvládla ruch a šum velkoměsta a odstěhovala se tak do přírody kdesi v Jizerských horách...

Takto mi těchto osm lidí utkvělo v hlavě a nejspíš si je budu také tak pamatovat. Ale, více rozhovorů mě zaujalo spíše v prvním díle, v Šumavských samotářích.

Každopádně ale pochvala za skvělý název knihy.

Moje hodnocení: 70%

2. Najděte si svého Marťana (2008) - Marek Herman

(1)

 Co skrývá tento nápaditý a trochu legrační název? Je to opět kniha o seberozvoji, ale spíše bych ji popsala jako návod jak porozumět sobě, ostatním lidem a jak s nimi utvářet dobré vztahy. Ať přemýšlím jak přemýšlím, už ani nevím jak si ke mě našla cestu ...

Marek Herman je český učitel. Kolik znáte učitelů, kteří svoji práci dělají dobře, to co učí je baví, dětem se opravdu věnují, chovají se k nim s respektem a snaží se srozumitelně předat nějaké vědomosti? Možná jich nebude mnoho. Co za to ale může, nekonečné osnovy, které stejně nemají šanci dětem utkvět v hlavách a kvůli tomu chybění času na známé škola hrou nebo jsou to jen výmluvy? Nebo jsou dnešní děti opravdu tak nezvladatelné a bez zájmu? Nebo jsem já moc skeptická? Ke každému dobrému učiteli mám opravdu velký respekt. A po této knize věřím, že Marek Herman je opravdu dobrým učitelem.

Knihu teď nemám po ruce a ať jsem se snažila jak jsem se snažila ji sesumírovat, nějak se mi to nezadařilo :D Tak si zkuste určitě přečíst tento článek, třeba vám udělá trošku lepší představu :D

http://novinky-simic.blogspot.com/2018/03/najdete-si-sveho-martana-marek-herman.html

 anebo tento

http://gimialma.blogspot.com/2017/01/najdete-si-sveho-martana.html.

                                                     

Každopádně, knížku doporučuji všemi deseti, je psána velice milým způsobem, takovým, že máte pocit, že to s vámi autor myslí opravdu dobře :) :D. Taky jde ve věcech opravdu hodně do hloubky, nejsou to jen fráze. Důležitost přikládá výchově dětí do šesti let, protože během této doby se utváří většina osobnosti človíčka. Klade důraz na pěstování dobrých vztahů a jak jich dosáhnout. Nejedná se přitom o žádnou alchymii, ale o jednoduché rady jako opravdu naslouchat tomu, co nám ať už dítě nebo dospělý říká, základní potřeby lidí.

V knize je tolik informací, že si ji brzy musím přečíst znovu. Plánuju si ji koupit do knihovny, což dělám málokdy.

Škoda, že mi tuhle knížku nedoporučil třeba nějaký učitel ve škole :)

Moje hodnocení: 95%

Jo a taky jsem teď objevila, že autor (spolu s Jiřím Haldou) v roce 2019 vydal další knihu: "Jsi tam, brácho?", takže už se těším na další, určitě výživné a moudré počtení...
_________________________________________________________________________

Tak nějak si říkám, že je asi dobře, že toho nepřečtu za měsíc víc, protože by to byl asi hodně nechutně dlouhý článek :D

Mějte se fajn, žádné stresy a chmury a taky pocit, že vše nějak zmáknete, ať se zrovna potýkáte s čímkoliv.

Irwin

Zdroje obrázků: (1)