Dušičkový čas

Ahojte, tak již uběhlo pár dní z listopadu a já se rozhodla, že vám napíšu opět kousek ze svých deníčkových zápisků. Tenhle formát jsem si za poslední dobu dosti oblíbila a ani nemám tolik chuť psát jiný typ článků, takže tomu nechám volný průběh.

V pátek 1. listopadu jsem se s kamarádkou konečně synchronizovala a vyrazily jsme do Starbucks na pověstné pumpkin spice latté. Ale upřímně, nevím, asi s dýní nebudu zas takový kamarád. Začlo to tím, že jsem si ještě v říjnu v restauraci objednala dýňovou polívku, dýňovou šťávu (což tyhle dvě věci byly moc dobré), ale jako na potvoru mi donesli omylem ještě těstoviny s kuřecím masem a dýní místo s lososem a špenátem (a já jsem se poslušně ani neozvala hehe). To už na mě bylo moc dýně a vrcholem bylo, když jsem se rozhodla udělat dýňový koláč, který se ale nedal vůbec jíst, jakože fakt vůbec, možná blbý recept :D. No a dýňové latté nebylo špatné, to ne, ale ta příchuť mi příjde přeci jen trochu zvláštní. Každopádně to bylo fajn posezení, měly jsme výhled na samotné srdce Brna, sluníčko svítilo, s kamarádkou jsme jen tak seděly, tak trochu jsme si každá dělala svoje - koukaly jsme do mobilu, přemýšlely nad svými "problémy" a občas jsme to prokládaly různým povídáním a smíchem, takové nenucené posezení. Sice jsme s touto kamarádkou povahově a celkově hodně jiné, ale ono to i tak funguje. A to je hrozně fajn, mít nějaké opravdové přátele a jsem za to moc vděčná ...

Pátek prvního listopadu byl celkově pěkný den, měla jsem volno, takže jsem si na oběd udělala jablíčka v županu (taková nostalgie pro mě). Večer jsem neměla žádné větší plány, takže ideál. Pustit si film, napsat něco na blog, prostě pohodička... Také jsem ten den koupila balící papíry na Vánoce, jeden s obrázky pana Lady. Když jsem si to s těmi rolemi štrádovala  městem, připadala jsem si trochu nemístně, ale co člověk nadělá, Vánoce jsou brzy tu ...

 

Laté ze Starbucks aneb když si koupíte kafe za 140 korun, tak si ho prostě musíte vyfotit (začínám chápat, proč je těchhle fotek plný internet hehe). A zmíněná jablíčka v županu.

Pomalu ale jistě je zde pravé podzimní počasí. A já si to fakt užívám, vylézt ven když je mlha, chladné počasí ale né tolik, aby jste byli promrzlí na kost.

A dnes mám "opět" volno. Včera jsem si pustila jednu fajn šílenou finskou komedii -  Heavy trip, o metalové kapele, která se snaží v nějakém finském zapadákově prosadit. Takže pokud se nebojíte metalu, šíleností a občas trochu nechutného humoru, tak doporučuji.

A když mám to volno a nejsem poblblá po noční, tak si i uvařím a najím se jako člověk... Staré dobré maso s volským okem, brambory s máslem a salát s polníčkem a mozzarelou. Jednoduché, ale za mě moc dobré... Teď si stahuji Samotáře a jsem zvědavá, jaké to bude...

 Mějte se fajn, Irwin.