Příjde mi, že když člověk vzpomíná zpětně na předešlé roky, všechny vzpomínky jsou slité do jedné velké šmouhy, roky splývají v jeden. Proto bych si tu ráda připomněla, jaký byl rok předešlý a ráda jej tak uzavřela (protože zatím jsem kromě bláznivého výletu na Silvestra ani nestačila zaregistrovat, že se přehoupl rok nový.
1. ledna mi nebylo úplně dobře, s našima jsme trochu víc popíjeli víno u nočního koncertu Queen, a tak z rána 1. jsem se necítila úplně nejlíp. Ale vyhrabala jsem se a vyrazila jsem na výlet na rozhlednu, na třetí rande s jedním klukem. No každopádně schůzka se moc nevydařila a bylo to spíš trochu divné. Každopádně na toho kluka, do kterýho jsem byla opravdu platonicky zabouchlá (spíš jsme si jen psali) jsem myslela až někdy do května :D a to skoro pořád :D Takže tohle byl můj asi největší fail s opačným pohlavím :D Někdy na konci května mi konečně došlo, že z toho asi opravdu nic nebude :D.
Leden je taky spojený se stěhováním od našich, po roce a půl, kdy jsem byla u nich a po řadě neshod se objevila možnost, abych bydlela sama. Jeden by po tom hned hrábl, ale věděla jsem, že budu platit vyšší nájem a úplně se mi do toho moc nechtělo. Ale ve finále jsem byla tak trochu donucená a tak jsem někdy kolem 8. ledna snad (což je zrovna dnes) dorazila s dvěma kuframa do pořádně zaneřáděného bytu. Nastal čas, kdy jsem mezi službama jen uklízela, uklízela a uklízela, vyhodila jsem snad 10 pytlů a vylila x kýblů špinavé vody. Jsem tu doteď, a teď už vím, že to tu bude tak na půl roku, maximálně na rok. Faktem ale je, že se těším, až budu jednou bydlet v kompletně nově zařízeném moderním bytě, i když asi za více peněz.
Únor mám v jedné velké šmouze, přemýšlím, co se tak vlastně mohlo dít a žádný výrazný zážitek mě nenapadá. Jedině, že jsem myslím byla relativně spokojená v práci.
V březnu jak všichni víme začala korona, já měla nějakých sedm dní dovolenou a všechen čas jsem strávila na bytě o samotě, maximálně jsem šla ven se projít. Dělala jsem různé úpravy na bytě a myslím, že jsem si to docela užila.
Mám pocit, že nic zásadního se nedělo ani v dubnu a květnu, jen že v práci to bylo takové našponované, všichni byli nervózní co vlastně bude a nemluvilo se o ničem jiném než o koroně.
V červnu jsem vyrazila s dvěma mýma kamarádkama a s jednou další holčenou do Beskyd a udělaly jsme si výlet na Lysou horu.
Hned na začátku července jsem se podívala znovu do Beskyd, tentokrát o pár kilometrů dále, na Smrk.
Co se týká léta, tak jedinou dovolenou jsem měla naplánovanou s našima do Jizerek, jeli jsme tak ke známým, faktem ale bylo, že bydleli spíš na kraji Jizerek a tak krom Ještědu jsem z těchto našich hor toho moc neviděla. Po tom co jsem dojela z dovolené jsem se seznámila s přítelem.
V září po velkých dilematech, jestli jet do Chorvatska nebo jen na Slovensko (protože korona) jsme spolu vyrazili do tepla k moři a doteď toho nelituji. Myslím, že kdybych nenačerpala tolik D vitamínu jako během této dovolené, nedala bych zbytek roku psychicky ani fyzicky a určitě bych lehla s nějakou nemocí.
Říjen až prosince byl takový pošmourný. Nedalo se nic moc dělat, v říjnu z nás udělali poprvé oficiálně covidové oddělení. Ze začátku nás bylo hrozně málo a strašně moc práce, bez legrace se celou dvanáctku pracovalo a někdy jsme byli rádi, když jsme se šli ve tři naobědvat. Všichni toho měli plný zuby. A navíc představa že je říjen a čekají nás takové ještě minimální čtyři měsíce. Nebudu lhát, že jedna z mála motivací k tomuhle všemu byla motivace finanční a ještě někdy stále je. Pak došla výpomoc od studentů a to bylo super, na směně bylo víc sester. Postupně jsme si zvykali a řekla bych že začátkem prosince jsme si našly systém, jak pracovat.
Ale služby stále někdy stojí za to, 24. prosince v osum hodin jsme měli jeden exitus, pak se v noci zbláznili 2 pacienti, jeden byl dokonce agresivní a roztrhl kolegyni halenu a v 5 ráno jsme ještě resuscitovaly. Štědrá noc jako vyšitá. Každopádně mám pocit, že z letošních vánoc vůbec, ale vůbec nic nemám. Ale to tak asi bylo i u více lidí, ne jen u zdravotníků.
Taky jsem jednu noční odhazovala pacientovi nůž, protože byl agresivní a měla jsem strach, že se s ním po mě ožene, to jsem se tu chvíli asi poprvé ve špitále o sebe hodně bála :D Každopádně to má vše jednu výhodu a to to, že naše lůžka jsou více akutnějšího charakteru a tak jsem se naučila nějaké nové věci.
Večer 31. prosince jsme si udělali bláznivou 4 hodinovou vycházku, a byl to asi jeden z mých nejbláznivějších Silvestrů. Po Silvestru jsem tak nějak většinu času strávila v práci, a ani jsem neměla čas si utřídit myšlenky o roce předchozím a o roce následujícím.
Teď mám dva dny volno, takže myslím, že nato bude čas. Jsem zvědavá, co přinese tento rok, přemýšlím nad bydlením, protože zde to nepůjde věčně, bydlení s přítelem, byly i myšlenky na změnu práce nebo bydlení jinde než v Brně. Chtěla bych se naučit skloubit zdravou životosprávu s prací, ráda bych se vydala na pořádnou cestu do zahraničí, tak snad to půjde.
To je asi vše tak nějak v kostce, už i tak je článek dost dlouhý. A co Váš rok? Budu ráda když mi napíšete nebo pošlete odkaz na Váš článek.
Zdraví vás,
Irwin
