Na břehu řeky Svratky - Vítězslav Nezval

Ahojte,

tuto básničku jsem plánovala dát na blog na světový den poezie 21. března, ale znám se, jsem hlava děravá. Učarovala mi už před pár lety, kdy jsem u Lúmen narazila na její vlastní verzi (která je taky povedená a dnes asi o dost výstižnější). A teď jsem se s ní opět setkala v pořadu Zpět k pramenům, kde ji recitoval způsobem svým vlastním skvělý průvodce tohoto cyklu ČT 1 Luděk Munzar.

Poezie je něco, co ještě načteno moc nemám a chtěla bych to napravit. Půjčila jsem si dnes od babičky Františka Hrubína a S. K. Neumanna, který má také blízký vztah k Brnu a okolí... Zajímá vás poezie, máte nějaké oblíbené autory?

Na břehu řeky Svratky - Vítězslav Nezval

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil,
na břehu řeky Svratky roste nízká tráva,
rád chodil jsem tam denně, koupal se a snil,
na břehu řeky Svratky kvete rozrazil
a voda je tu těžká, chladná, kalná, tmavá.

I za slunného léta je zde zvláštní stín
jak v starém obraze, jenž u nás doma visí,
proč cítil jsem tu vonět kopr, česnek, kmín,
i za slunného léta je zde zvláštní stín
jak v jedné zahradě, kam chodíval jsem kdysi.

Jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt
než tento teskný břeh, než temná řeka Svratka,
a přece musil jsem tu každoročně žít,
jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt,
však nechodila k jejich břehům moje matka.

Jsou možná země, kde je voda modravá
a nebe modravé a hory modravější,
a přec mou zemí navždy bude Morava,
jsou možná země, kde je voda modravá,
a přec mi nejsou drahé jak ta země zdejší.

Jsou možná mnohem nádhernější hřbitovy,
je Vyšehrad, ten zlatý klenot v srdci Prahy —
a přec mě nejvíc dojímá ten žulový,
jsou možná mnohem nádhernější hřbitovy,
a přec ten nad Brnem je nade vše mi drahý.

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil
a v létě tyčí se tu kukuřičná zrna.
Ó kéž bych, matko, s tebou dodneška tu žil,
na břehu řeky Svratky kvete rozrazil,
kéž žil bych s tebou, matko, dodnes ve zdech Brna.

Jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt
než tento teskný břeh, než temná řeka Svratka,
a přec bych chtěl tu, matko, s tebou věčně žít,
jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt,
však ty jsi moje vlast, má vlast, má věčná matka.

Znali jste básničku? Mějte se fajn ... Irwin