Tak dnes máme 200 let výročí od narození Boženy Němcové, v televizi jsem se dívala na povedený dokument o této ženě, o tom, jak byla vlastně nevědomě jednou z prvních zakladatelek ženské emancipace, když se rozhodla živit psaním, což bylo v půlce 19. století pro ženu něco hodně nemyslitelného. Nu, není přece na té pětistovce bezdůvodně že :) Už se těším, až si od ní též přečtu nějakou knihu nebo se ještě podívám na nějaký ten dokument o jejím životě. Dnes vám ale chci představit příběh od jiného autora - Jana Morávka.
O knize Plavci na Sázavě jsem poprvé slyšela nedávno, když jsem se dívala na pořad ČT 1 Zpět k pramenům. Průvodce pořadu Luděk Munzar zde vysloveně rozněžněně hovoří o české přírodě a řekách, vzpomíná různé básničky a autory. Jednou tak vzpomněl i Plavce na Sázavě. Mě to hodně zaujalo a úplnou náhodou se mi knížka asi za dva měsíce objevila pod rukama:
První vydání bylo publikováno v roce 1932, takže opět žádná novota. V příběhu se vydáváme ale ještě o něco málo více do minulosti, na přelom 19. a 20. století. Zde, na toku řeky Sázavy ve vesnici Závoz provádějí zdejší lidé prastaré, ale dnes již mrtvé řemeslo - splavují dřevo uvázané do vorů do Prahy. Tenkrát, když nebylo automobilů ani páry to byla nejlevnější možná varianta.
Jsou zde dvě znepřátelené party, majestátní a hrdí Loučilové a Dolejšové. Ti si v práci vzájemně konkurují. Sledujeme radosti i strasti plavců, lásky i nenávisti, boj se zaměstnavateli a svéráznou krásou kraje.
A protože román popisuje životy obyčejných lidí, můžeme si přečíst, jaké to bylo, když vám někdo nakázal toho a tu si musíš vzít, protože má více majetku a zachrání chalupu od bídy, tohle je nemanželský spratek, na to ani nemysli. A tak jsou v knize i nějaké ty nešťastné lásky.
Kniha provádí úpadkem jednoho řemesla konaného po staletí, kdy sláva a lesk plavců mění se v bídu.
A až se dostanete na konec příběhu, můžete si přečíst, že se nejedná o pouhou fikci, ale jsou zde opravdu popisovány události minulé, a že i hroby hlavních postav na Závozském hřbitově můžete najít dodnes :).
Bohužel, vydání s těmito krásnými ilustracemi se mi do rukou nedostalo, tak alespoň fotky z internetu (Melatrich 1941, ilustrátor Adolf Zábranský).
Doporučuji, za mě pět z pěti hvězdiček. Pokud se aspoň trochu zajímáte o lidovou četbu, tak věřím, že vás taky zaujme. Znali jste knihu?
Mějte se fajn, Irwin
Božena Němcová je naprostá srdcovka. Její tvorbu Ti můžu jen a jen doporučit. Tato knížka vypadá taky moc dobře. Překrásné ilustrace těchto starých knih mě naprosto dostávají♥
OdpovědětVymazatzdravíí
supice.blog.cz