Březen 2018 - běžné dny a čas na dobrodružství

13.3.
Ahojte, v poslední době jsem si docela lámala hlavu s rubrikou "Z mého života". Byla to taková nevzhledná hromada článků, která se nedala nijak utřídit. Něco byly deníčkové zápisky, něco články na určité téma a ve výsledku to byl jeden velký zmatek. Dnes jsem se rozhodla, že budu pokračovat v deníčkování jako na (znovu)začátku psaní blogu, což bylo někdy v červenci 2017. Jak to bude vypadat, můžete vidět přesně v tomto článku. Deníčkování na každý měsíc, pokud bude o čem psát (nenechte se splést únorovým deníčkem, tam jsem jen jedno odpoledne splácala ladem skladem co mě zrovna napadlo). Uvidíme, jak mě to bude bavit.


Samozřejmě o významu článků tohoto typu pro mou osobu by vám mohl vyprávět můj přítel Alzheimer...


18.3. 
Tak už jsem tomu jaru začala věřit a v v sobotu opět sníh a i dnes v neděli.  Ale věřím, že to je poslední záchvěv zimy. Obnovila jsem své sekáčové nákupy vše za 30 kč a za tuto cenu  bundokabát, který jsem dlouho sháněla, knížka a další pěkné věci. No neberte to, a ušetřené peníze můžeme využít někde jinde.

Celkově poslední doba je hodně nakupovací, v levných knihách měli Malého prince, kterého jsem si nejen konečně koupila, ale hlavně přečetla. Musím říct, že je to opravdu dojemná knížka plná moudrosti a už chápu, proč kolem ní bylo v poslední době tolik humbuku (nebo mi to tak alespoň přišlo).

20.3.
 Znáte ty dny, kdy si říkáte, kurňa, všechny ženský o sebe tolik pečují, chodí na kosmetiky, řasy, nehty, solárka a nevím kam ještě, proč já bych si za sebe taky jednou nepřiplatila? Tak jsem se vydala na kosmetiku - čištění obličeje a barvení obočí. Vcelku bolestivá procedůra za dost peněz, ale je potřeba jednou za čas si taky dopřát...

A tuhle odpolední idylku jsem musela vyfotit. Lahev vína a v pozadí asi mé nejoblíbenější zákoutí doma. Jen tak mimochodem, jestli si náhodou někdo z vás říká, ona snad při psaní tohohle blogu chlastá, ano! Zde dobrovolně přidávám důkaz :D Tahle milá malá lahvinka se myslím stane mým oblíbeným společníkem (velikost otevřu si sama flašku vína, ale nejsem alkáč, protože je maličká), jen musím zjistit, odkud je, protože jsem ji dostala o.O.

28.3. 
Tak to nám to zase uteklo, týden pryč, a musím říct, že jsem své volno o víkendu zase trochu proflákala a nestrávila podle svých představ... Taky vždy máte plno plánů a pak najednou, skutek utek? V neděli odpoledne jsem u Gravity falls ležela jak vyvržený vorvaň a pochrupovala jsem vyloženě s pusou dokořán, hrůza :D

Teď už přichází to dobrodružství.

29.3.
Šla jsem do sebe a rozhodla jsem se odvorvanit. A dokonce jsem s sebou stáhla i jednoho lenochoda. Aneb menší výšlap na Kamenný vrch v Brně, což je menší přírodní park vyhlášený jedním z největších porostů koniklece stepního v ČR. Akorát můj společník lenochodí, na kterém jsem nechala naplánovaní trasy, se jaksi rozhodl, že si cestu zvolí po svém. Jak to dopadlo? Prodírali jsem se miniaturními cestičkami doslova houštinami, postupně jsme naráželi na různá bezdomovecká obydlí v jakýchsi bunkrech z betonových překladů, to už jsem se teda začínala bát a vytáhla jsem svůj sto let starý pepřáček (kdo je připraven, není překvapen, že). Když jsme narazili na natažený kus provázku, kterým si asi někdo značil cestu, začala jsem si představovat obludy z Pachu krve a když jsme na zemi minuli pravděpodobně vybranou peněženku, už jsem jen čekala, kdy v houštinách uvidím nějakou mrtvolu (jo, to si představuju docela často, když se takto někam vydám).

Asi nějak takto. Náš výhled z kopce zarostlého křovím. A můžeme se vydat nazpět.

Pak jsme tedy vzdali možnost, že bychom zde na krásný přírodní parčík s konikleci narazili, a že jsme to vzali tak trochu z blbé strany a vrátili jsme se zpět k autobusu. Cestu zpět nám ale předtím poradili dva bezdomovci, či squoteři nebo co to bylo. Nevypadali úplně při smyslech.

Mno, popojedem. Po tom, co jsem naplánovala pořádnou cestu a vrátili jsme se o dvě zastávky nazpět, konečně jsme dorazili na místo určení.

Sice konikleců nebylo moc, spíše zatím pomálu než pokročí jaro, ale i tak stál výšlap za to.

30.3.
Odvorvanění level 2. Vzhledem k tomu, že z Kamenného vrchu v podstatě vidíte na paneláky, tak jsem zcela neuspokojila svoje cestovatelské choutky a taky proto, že jsem měla prudce inteligentní nápad pořádně doma uklidit už během týdne, vznikl prostor pro další dobrodružství :D A doteď tomu nemůžu uvěřit, asi nějaká síla zvrchu nebo erupce na slunci, ale domluvila jsem se s kamarádkou zcela na rychlo na výlet vlakem na Nový Hrad u Adamova pár desítek kilometrů od Brna, kde právě probíhal velikonoční jarmark (většina má snaha o zverbování někoho na výlet končí katastroficky a všichni se na mě vykváknou).

Takže, bez přehánění jsem si před cestou připadala nějak takto:

 O Novém Hradu jsem něco málo psala už zde. Sice je to spíše takový hrádek, ale! Štěrková cesta lesem, středověká hudba, stánky s regionálním zbožím, dobrým jídlem a sem tam nějaký ten historický kostým dělá svoje. Chvíli jsem si opravdu připadala jako ve středověku. A jaká příjemná náhoda, když zde hrála i má oblíbená písnička Free ra huri.

Fotky vám sem ale dávat nebudu, protože stejně nezachytily tu atmosféru. Tak alespoň krátké video, kdyby někoho zajímalo. Říkám si, že na podobné historické akce s tématem středověku bych měla chodit častěji, nemáte nějaký dobrý tip?

A to je asi pomalu z března vše. Je docela děsivé, že před chvílí byl nový rok a teď už je ho čtvrtina pryč. Ale začíná nám nejhezčí období v roce, tak hurá směle vstříc následujícím dnům.

A co pěkného jste zažili vy? Pochlubte se, ráda si poslechnu i zážitky ostatních.

Irwin