Joker - Todd Philips

Jsou filmy, na které se těšíte celý rok a šli byste na ně i sami. A pak jsou filmy, u kterých si říkáte, že je v kině vidět nemusíte, ale občas se na ně i tak vydáte, protože je chtějí vidět kamarádi nebo prostě jen chcete někam vyrazit. A tak jsem se dostala na premiéru Jokera. Asi toho teď bude plný internet, ale stejně mi to nedá...

Jokera jsem měla jako záporáka ráda, ale nic moc jsem o něm nevěděla - o jeho minulosti, jak vznikl... Musím vám ale říct, že jeho příběh mě po celé dvě hodiny filmu natolik získal, že jsem do konce závěrečných titulků musela zůstat sedět, abych to vše rozdýchala. Fungovaly zde všechny podstatné složky - námět, scénář, zpracování, ale i výkony hlavního hrdiny - zde Joaquin Phoenix předvedl možná i své životní dílo. Ten člověk vás doslova zhypnotizoval a vy jste vše prožívali s jeho rolí - s možná trochu praštěným, ale v zásadě fajn chlapíkem Arthurem Fleckem - smutek, snahu plnění si svých ideálů a nakonec čiré zoufalství, když vás nikdo nechápe a nebere vážně. No a pak se to vše samozřejmě zvrtlo.

Když film skončil, někdo za mnou řekl, že čekal, že to bude větší psycho. Ne, dle mého názoru sledovat rozpad něčí duše větší psycho už nemůže být.

A z Arthura Flecka se zrodil Joker. Já jsem komiksový neznalec a úplné nadšení z něj jsem nikdy moc nechápala (i když ztvárnění Heathem Ledgerem bylo samozřejmě fenomenální), byl to prostě šílenej týpek a stylovej záporák. Nic víc, nic míň. Když ale znáte celý jeho příběh, tak s ním prostě musíte cítit nějaké sympatie. Teda alespoň podle mě.

Osobně si myslím, že Joaquin se vyrovnal Heathovi, možná ho i převýšil. Co myslíte?

Takže pokud jste ještě neviděli, tak šup šup do kina. Možná je těch nadávkovaných emocí až přespříliš, ale mě se to líbilo a byl to nejlepší filmový zážitek za poslední dobu.