A vzhledem k mým masochistickým sklonům - za pár týdnů odjíždím na menší výlet na hory, volba byla celkem jasná - Trhlina od Kariky. Kniha je hodně známá, každopádně bych se ale chtěla podělit o svoje dojmy.
Za Karikou přichází Igor, aby mu povyprávěl svůj nepěkný příběh: Igor je čerstvý absolvent a tvrdě maká na stavbě v budově bývalého blázince. Zde, v zamčeném trezoru, nalézá dokumenty o jednom bezútěšném případu léčebny - Walterovi Fischerovi. Ten se na tři měsíce ztratil ve slovenském, výškově ne zrovna majestátním pohoří Tribeč a když ho našli, byl natolik pomatený, že skončil právě zde, v psychiatrické nemocnici. O stavu jeho pomatené mysli Igora můžou přesvědčit staré vinylové desky obsahující záznamy hovorů Fischera s psychiatrem.
Igor píše blog, a nalézá v tomto materiálu možnou senzaci (jak může být blogování zrádné!) a tak se o pohoří Tribeč začíná zajímat víc - opravdu v různých zdrojích je možné dohledat, že se zde lidí vypařují jako pára nad hrncem v nějak moc vysoké frekvenci.
Nakonec dá dohromady skupinu lidí, se kterou se rozhodne Tribečskému pohoří přijít na kloub a získat nějaké materiály pro svou internetovou slávu.
Moje poznatky a dojmy:
- Původně jsem plánovala, že mi knížka zabere tak 10 dní, pak jsem na jeden zátah přečetla asi třičtvrtinu.
- Pokud knihu vydáváte jako fikci, má to autor celkem jednoduché - ať si vymyslí v podstatě cokoliv, jde jen o to, aby to čtenáře bavilo, nemusí to být uvěřitelné. V tom si Karika ztížil svůj úkol - jeho kniha je vydávána jako něco, co se stát mohlo, ale i nemuselo. A tak, sebemenší uklouznutí vedle může ve čtenáři vyvolat dojem "ježiš, to je ale blbost". Já ale musím říct, že během všech cca 370 stránek mě ani jednou tahle myšlenka nenapadla. Což bylo asi také způsobené tím, že během celého příběhu vás děsí spíše obyčejné věci, popřípadě s mírným nádechem iracionálna.
- Kniha měla pár dobrých WTF momentů.
- Moc se mi líbily různé opuštěné osady, domy a všelijaké prazvláštní oltáře.
- Písnička Hýkal od Zrní se ke knize hodí skvěle a mám takové podezření, že si na ni vzpomenu, kdykoliv v nějakém lese taky budu.
- Možná si vzpomenu i na bludičky.
- Abych to shrnula, Trhlina se mi líbila opravdu hodně. Jo, měla pár nesrovnalostí, ale čert je vem. A nemůžu se dočkat, až si přečtu další Karikovy počiny.
Tuhle knížku si pamatuju jak mi přišla uplně marná a jak jsem ji cupovala na blogu a tys mi tam napsala že tě láká :D tak jsem ráda že se ti líbila.
OdpovědětVymazatVím vím 😀 Říkám no, já to spíš než z toho racionálního hlediska hodnotila podle toho, jak mě knížka bavila a jak na mě působila. A spíš než jako realnou výpověď jsem příběh Igora brala jako fikci...
VymazatTýjo, chcem se právě podívat na film. Prý je to podle skutečné události. Tak teď nevím:)
OdpovědětVymazatNoo film jsem neviděla, ale pry je to blbost. Tak těžko říct o.O Každopádně kdyby to tak bylo tak bych kvůli filmu knížku nezatracovala :-)
Vymazat