Ahojte,

tentokrát přicházím s knihou, kterou jsem přečetla během února. Jedná se o Hastrmana od Miloše Urbana. Kniha byla vydána v roce 2001, minulý rok se také dočkala svého filmového zpracování a určitě jste Hastrmana zaregistrovali i v kinech. Nebudu vám lhát. Vzhledem k tomu, že se na blog snažím dávat knížky, které mohu opravdu jen doporučit, trošku jsem u Hastrmana váhala. Některé pasáže mě moc nebavily a hlavní dva hrdinové - venkovská dívka Katynka a hastrman, čili baron de Caus, a jejich vtah mezi nimi mě absolutně nezajímal a nezaujal. Na druhou stranu, tohle asi nebylo to hlavní, čemu se román věnuje a co měl předat. A jakkoliv zní v anotaci pojem ekoterorismus s prominutím stupidně, výstižnější slovíčko by se asi nedalo použít.

Anotace:
Miloš Urban (1967) s třetí beletristickou knihou, myšlenkově a fabulačně zatím nejodvážnější. I Hastrman je velkoryse vyprávěný příběh psaný na dvojí téma – tentokrát se zde konfrontuje problém ekologie s fenoménem oběti. Rozkročen mezi dvě staletí, několik pohádek a desítky mýtů, vede si autor za ruku divného mužíka, aby vyčistil zdejší vody od nánosu bahna. Z románu stříká mrva, krev a špatné svědomí, ale tomu se u Miloše Urbana nikdo nediví. Pozoruhodné je, že próza, jež by se bez nadsázky dala označit za černou knihu ekoterorismu, je především knihou zelenou.
Kniha obdržela cenu Litera za nejlepší knihu roku 2001 v kategorii próza.

Takže, začněme ještě jednou od začátku.

Kniha je rozdělena na dvě části. V první se objevuje to, o čem čtu velice ráda - staré české prostředí před industrializací, elektřinou, moderní zemědělskou technikou a vymoženostmi dnešní doby. Je zde opět vcelku pěkně vykreslen dřívější život s různými zvyky a tradicemi, opět se zde mísí křesťanství a pohanství, které moderní náboženství z myslí místních obyvatel zcela nedokázalo vymazat. Do tohoto prostředí přijíždí náš hastrman jako baron de Cause, který zde rozhodne spravovat své statky a pomalu se začleňuje do zdejšího života. Setkává se s rychtářovou dcerou - nespoutanou Katynkou, která mu stejně jako všem mužům v okolí zamotá hlavu. A tak si zde žije svůj obyčejný život barona.

Druhá část se posouvá v čase. Vše je jinak, příroda jakou ji hastrman znal, je zdevastovaná. A tak se rozhodne vzít vše do svých rukou. Proplétá se byrokratickou spletí a hledá viníky. Na konci druhé části se objevil pojem doba postindustriální.

Kdybych to měla uzavřít, doporučuji všem, co se alespoň trochu zajímají o ekologii. Alespoň mně dala kniha informační přesah o mašinérii, která stojí za devastací přírody. Občas jsem na různých recenzích četla, že se lidem nelíbila druhá část. No, osobně si myslím, že vůbec nepochopili poselství knihy.

Mějte se pěkně, Irwin.