Podzimní sběr - šípky

Šípky jsem sbírala když jsem byla malá s babičkou v okolí mého bydliště. Pak jsem od toho nějak upustila a na tyto červené plody jsem se vydala až o něco později s malým bráškou, aby i on měl pěkné podzimní vzpomínky. Letos jsem vyrazila sama během minulého týdne, ale přesto to byla fajn procházka. Myslím, že jsem tak ukončila svou letošní sběrnou sezonu.

Nijak jsem neexperimentovala a šípky jsem klasicky nasušila v sušiččce, chystám si z nich pravidelně dělat čaje. Údajně totiž plody růže šípkové mají až 10x více vitaminu C než citrony nebo pomeranče a jsou tak perfektním posilovačem imunity a štítem proti nemocem. Já doufám,  že mi pomůžou v boji proti chřipkám, během roku totiž pravidelně 2x ale většinu snad i 3x zalehnu ve společnosti s hromadou papírových kapesníků.

Kromě toho šípky obsahují i vitamíny A, B a K, pomáhají při zánětech močových cest a bolestivých menstruacích,  dokáží čistit naši krev, podporují pružnost cév.

Sbírané plody by neměly být přezrálé, ale ještě tvrdé a měly by projít mrazem. Taky by keř neměl být přímo u silnice nebo u pole (což třeba u nás takový najít byl celkem oříšek). Pokud se také chystáte sušit, teplota nesmí přesáhnout 60 stupňů, protože pak jsou vitamíny zničeny.

Fotka v režimu krajiny versus neupravená fotka

Na této poslední fotce je stará otevřená branka do opuštěné zahrady a uprostřed je malinká vyšlapaná cestička. Je zvláštní, že jsem kolem ní šla tolikrát, a všimla jsem si jí až teď, když jsem se tu zastavila u šípkového keře. Není to pěkná fotka, ale dávám ji sem proto, že mi toto místo úplně připomnělo můj blog, tak jak jsem ho zde popisovala, jen o něco pustější a smutnější. Široko daleko nebyla ani noha a já potichu naslouchala šustění trávy. Připadala jsem si jako v nějakém strašidelném příběhu a když jsem procházela kolem starého plotu zahrady, opravdu jsem čekala, kdy v trávě uvidím ležet něčí ruku, nebo se na mě z křovin vyvalí temné cosi. Tak takto se někdy Irwin dokáže vrátit do dětství a hlavou se jí honí podobné představy.